Sousedské vztahy

Tentokrát si vezmu na paškál sousedské vztahy. Asi každý, kdo nepochází ze samoty, to zná. Sousedé zepředu, zezadu, sousedé odvedle a když máte panelový byt, tak mohou být také nad vámi a pod vámi. Jsou prostě všude. Jejich zvědavost někdy člověka žene k úvaze, jestli mají svých starostí dost. Daleko horší jsou ovšem ti, kteří patří mezi takzvané hlučné. Sice bydlím v malém paneláku se třemi patry, ale povím vám, někdy to u nás vypadá jako na Václaváku. Zvláště teď o prázdninách, kdy si někteří vybírají dovolenou a zůstávají dlouhé týdny doma. Ráno nemusejí vstávat do práce a tak s radostí vítají večerní návštěvy a pořádají v bytě nekonečné párty. Asi jim uniká, že zbytek domu chce spát. Ani o víkendu si člověk moc neodpočine. V prostředním patře domu se totiž právě kompletně rekonstruuje zastaralé bytové jádro. Ten, kdo to na vlastní uši nezažil, nepochopí. Mlácení kladiv, rachot sbíječky, vrtačka, sekání do panelu a kdoví co ještě. Když konečně práce ustanou, rozhodne se mladý kluk odvedle všem v okruhu mnoha metrů zpříjemnit chvilku ticha kvalitní technomuzikou. Nic proti moderní hudbě, sám ji mám rád, ale basy, při kterých nám v kuchyňské lince poskakují talíře a v oknech praskají skleněné tabule, mi vážně nedělají dobře. Přes všechny návyky a zlozvyky svých spolubydlících bych rád ovšem poznamenal jednu důležitou věc. Velkou sousedskou hádku nepamatuji. A na nikoho se v našem malém paneláku na okraji Ostravy nikdo zbytečně neutrhuje. A proč taky? Přece jsme jenom lidi.