Spánek v práci? Proč ne!

1. říjen 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Řada lékařských studií tvrdí, že když si lidé uprostřed pracovního dne odpočinou nebo se dokonce na chvíli prospí, pak pracují mnohem efektivněji. Jedna z amerických firem se tomuto poznatku ochotně přizpůsobila. Ve speciální kóji si tam zaneprázdnění manažeři mohou dát na 20 minut šlofíka. Je něco podobného reálné i u nás?

No jen si to představte. Po dobrém obědě, kdy jsou mozkové závity otupělé a ani zbytek tělesné schránky nefunguje zrovna ideálně, si půjdete na pár minut zdřímnout. A váš šéf vám za to nejenže nebude nadávat, ale naopak vás pochválí. Dvacetiminutová životodárná siesta se zavřenýma očima je prostě vaše. A po ní pracujete s o to větším zaujetím. Zní to lákavě, co říkáte?

Přenos podobných praktik z Ameriky nebo Japonska do českých poměrů má ale řadu háčků. Odlišnost pracovních návyků je třeba uvést na prvním místě. Zatímco Američan nebo Japonec využívá svou pracovní dobu až na 80%, v Česku je to číslo mnohem nižší. Podle statistik tady promrháme skoro třetinu pracovní doby. Máme vůbec v takovém případě na podobný odpočinek morální právo?

Čest výjimkám, samozřejmě i u nás existují firmy, které jsou na tom s produktivitou práce velmi dobře. Dost možná, že zavedením krátkého poobědového spánku by ji ještě zvýšily. Připusťme ale, že v ostatních případech by něco takového nepřicházelo v úvahu. Ale možná se pletu. Osvícení čeští šéfové si třeba časem uvědomí, že část neproduktivní pracovní doby by jejich podřízení měli raději strávit krátkým spánkem než bezobsažným tlacháním s kolegy, cigaretovým dýchánkem, brouzdáním po internetu nebo počítačovými hrami.

Je jasné, že nikde na světě nebude žádný zaměstnanec pracovat na plný výkon celou svou pracovní dobu. Jde tedy v zásadě o dvě záležitosti. Tou první je množství času, který věnujeme aktivitám s naší prací vůbec nesouvisejícím. Není to ale jen o přiměřené kvantitě. Neméně důležitou položkou je i způsob, jakým nepracovní výluky trávíme. Některé činnosti člověka posílí, jiné naopak vyčerpají. Do které skupiny patří dvacetiminutový spánek po obědě, je zřejmé. Nic to ale nemění na objektivní skutečnosti, že v českých firmách se takové opatření bude zavádět jen velmi, velmi těžko. Bohužel.

autor: Michal Svatoš
Spustit audio