Šroubovaný systém

Představte si, že hodinu stojíte ve vydýchané místnosti s osmi dealery heroinu. Ano, i tak vypadá práce novináře, který točí soudní případy. Mi se to stalo minulý týden, když padl rozsudek nad prodejci narkotik, kteří výrazně zásobovali ostravskou drogovou scénu. Kauza to určitě byla složitá, ale soudkyně vynášení rozsudku proměnila v utrpení. Jen první část verdiktu četla hodinu. Vyjmenovávala úplně všechny věci, které dealerům policisté zabavili. Pružnost české justice vypadala třeba tak, že popisovala každý papírek, který policisté našli při domovních prohlídkách. I s telefonními čísly, které na lístku byly napsané. Nebo popisovala všechny smlouvy s mobilními operátory i každý sáček na prodej drog. Troufám si říct, že přítomná veřejnost se v tom úplně ztratila. Při tom hodinovém čekání na pokyn, kdy si můžeme sednout, jsem si vzpomněla na jiný justiční příběh. Když krajský soud řešil jeden z případů Radovana Krejčíře, vyžádal si spis z Jihoafrické republiky. Soudce mi tehdy s úžasem a trochou závisti v očích vyprávěl, že spis má podobu asi tří stránek a je velmi stručný a jasný. Žádné šanony, které se vozí do jednací síně na vozících, jak to známe my. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Ale vymlouvat se jen na šroubovaný český právní systém je podle mne alibismus. Někdy stačí zdravý rozum a rozsudek skutečně přečíst jasně a srozumitelně a nezbytné detaily a formality si ušetřit na písemné zpracování.