Stanislav Janalík: Loudil Valentýn

14. únor 2012

Ranní poznámka , Ranní poznámka

Svátek svatého Valentýna stále rozděluje českou společnost na dva nesmiřitelné tábory. Zatímco některým lidem je trnem v oku, pro jiné je dnem, kdy nechávají naplno bujet svou zamilovanost. Přesto je však dávné poselství jednoho mnicha dnes spíše symbolem konzumu. Málokdo si vzpomene, že zaplatil svým životem za službu zamilovaným. Málokdo si dnes také vybaví, že první valentýnské přáníčko věnoval v den své popravy dceři žalářníka.

Po roce opět do Ostravy dorazil svátek zamilovaných. Zase řádí v ulicích jako smyslů zbavený a do růžova obléká pomalu každého. Dokonce i pověstné drsňáky, na něž se bojí usednout i ta nejdrzejší moucha. Láska totiž dokáže divy. A náš dobrosrdečný Valentýn? Ten pod rouškou citu tahá bankovky ze šrajtoflí a cukruje zamilovaným i slané pečivo. Pro ležérní milence přece není nic jednoduššího než koupit nějaký ten důkaz lásky. Hlavně když si to rychle odbudou. Zatímco obchodníci jásají, ti konzervativnější lidé jen nevěřícně kroutí hlavou. Oni přece ctí první máj a nějaký Vendelín je nezajímá.

Srdcovité tvary pak kromě výloh obchodů mají také zamilované pohledy kolemjdoucích a dokonce i pověstný ostravský vzduch. Ano, ani ten nezůstává ušetřen. Prostý nádech sveřepých milenců sice většinou končí kuckavým výdechem, avšak co by pro své milované neudělali. Co na tom, že se pak zajíkají a počítají andělíčky. Vždyť láska je přece především o obětování se.

Možná se sami přistihnete, že byste se k tomu růžovému davu i přidali. Všechno má přece svá pro a proti. Avšak po zvážení možných následků ucuknete. Vidina na posezení spořádaného dárku je totiž nebývale děsivá. Obzvláště když jej ta milá osoba ani nestihla obdržet.

Rozhodně však předešlá slova nemířím proti zaláskovaným milencům. Jen mě poněkud zaráží všechno to čekání. Valentýnovci vyčkávají na mráz, Májovci zase na rozkvetlou třešeň. Ano, dávat lásku najevo je bezesporu krásné. Avšak mnohem ryzejší je tak činit bez ohledu na to, jaký je zrovna den v kalendáři. Nemyslíte?

autor: stj