Státní svátek

Historie nikdy nebyla mou parketou. Téměř vždy mi přišla nezajímavá až nudná. Musím ovšem v této souvislosti podotknout, že u mě vždy velkou roli hrál kantor a v případě dějepisu kantorka. Čímž ale nechci zpochybnit ženskou úlohu ve školství. Ba naopak - měl jsem spoustu výborných učitelek. Ale zpět k dějinám. Dodnes si ze školy pamatuji pouze něco z pravěku a starověku - má učitelka u mne uměla vzbudit o dané učivo opravdový a zdravý zájem. To byly ale počátky. Pak už to bylo horší a biflování dat a pouček bez souvislostí ve mne - zcela pochopitelně - žádnou stopu nezanechalo. A tak o 28. říjnu mohu vlastně odpapouškovat pouze tolik, že "státním svátkem si dnes připomínáme, že před 87 lety vzniklo samostatné Československo. Hlavní zásluhu na jeho založení měl Tomáš Gariggue Masaryk." Trochu málo, že? Současně jsem si ale téměř stoprocentně jist, že o mnoho více mi neřekne ani každý druhý, koho potkám na ulici. A je to určitě škoda. Na druhou stranu to není k běžnému životu potřebná informace. Normální člověk ji použije asi tak často jako při nákupech matematickou odmocninu. No, vlastně častěji. Na ono sváteční datum narážíme každým rokem v kalendáři a patřičné vysvětlení s nejrůznějšími vyjádřeními politické elity dostaneme ve večerních zprávách v televizi. Smutné na tom je, že druhý den už je vše opět zapomenuto. Není však třeba zoufat, protože za rok se nám tu kapitolu dějin pokusí nalít do hlavy znovu. Viděl bych ale lepší řešení. Kvalitnější výuku.