Střet dvou světů

Zřejmě s každým z nás dělá divy, když se vám na displeji mobilu ukáže "volá mamka". Tyto hovory se prostě musí vzít i téměř v jednací síni. Má matka má ještě tu specialitku, že volá se zákeřnou otázkou: "Volala jsi mi? Mám tady totiž nepřijatý hovor..." Mé úporné snahy jí vysvětlit, že v těch nepřijatých hovorech by musela mít mé číslo, vycházejí naprázdno. Inu, holt k té technice moc nepřilnula, říkám si. A přemýšlím o tom, jak právě taková počítačová gramotnost může zcela vyřadit ze sociálních kontaktů méně přizpůsobivé důchodce. Přitom se samozřejmě děsím, abych v budoucnu vůbec mladší generaci stíhala já.

Chcete příklad? Tak tady je. Vezeme dvě puberťačky k vodě. V rozpáleném dni je nutno otevřít okna. Jedna z nich však zcela nechápe, na co je ta klička ve dveřích a chuděra s ní zápasí. Vysvětlí nám, že v autě jejího otce mají okýnka jen na ty čudlíky, které fungují, pouze když jede motor - uzavře exkurz do světa moderních aut a počítačů dívenka opentlená několika dráty z různých mp3 a kdoví jakých přehrávačů.

No, pro mne je klička ještě normální, pro ni už historie. Ale ne všem takové střety dvou světů vyvolávají úsměv na tváři. Opět příklad: Apartmánový dům v Řecku. Naši sousedé - šestice čtyřicátníků. Byli tak hluční, že svými příběhy zpestřili pobyt všem cestujícím. A tady je jeden z nich. Účastník zájezdu Jarda hlučně nadává. "Co pořád bručíš?" táže se ho jeho žena Štěpánka. "No, že je to na nic, takový podvod." "Jaký? Co se stalo?" přidávají se jeho přátelé Jirka a Tonda. "No, že tady vedle v té hospodě je internet zadarmo. Ale stejně je nám to na nic, když s tím počítačem neumíme." V ten moment jsme už s mou kamarádkou málem spadly z balkonu. Frustrace našich sousedů ale netrvala dlouho. Ze svých téměř lodních kufrů vybalili domácí slivovičku a až do rána zapíjeli tu počítačovou nespravedlnost.