Struny nad Oslavou na Folkových prázdninách 2016

10. říjen 2017
Mandolína, ilustrační foto

Název městem protékající řeky Oslavy takřka symbolicky zapadá do kontextu místního festivalu, vždyť Folkové prázdniny představují oslavu výjimečné hudby. Vedle vytříbeného a promyšleně sestaveného programu se festival může poslední léta chlubit mimořádnou mezinárodní vizitkou: unikátním residenčním projektem vrcholícím koncertem - pro připomenutí strhujícího hudebního zážitku, který se už nikdy nemůže opakovat, zaznamenaným na živé album. Po Třech hlasech přišly Tři niněry a loni samé kytary, mandolíny a kora. Proto Struny nad Oslavou.

Připomeňme si jednoduché zadání mezinárodního projektu: do Náměště pozvete hráčské individuality, a čím kulturně vzdálenější tím lépe, necháte je několik dnů zkoušet a vzájemně se poznávat. Do zkušebny za nimi pouze nakouknete: jestli mají co jíst, pít a co by řekli pohodlnějšímu sezení; asi tak nějak, víc se jim do práce nemontujete. Stejně by vás hnali. Sice vám to nedá, občas ze zvědavosti jak to zní ucho na dveře přiložíte, výsledek ale stejně neodhadnete a na koncert čekáte s tou samou netrpělivostí jako návštěvníci. Uklidňuje vás jediné: osobní přesvědčení, že jste vybrali toho nejlepšího kapelníka. No, vybrali, houslistka Jitka Šuranská, produkční projektu, to viděla ještě jinak: „Germána Lópeze jsme dvakrát slyšeli na veletrhu Womex a s dramaturgem Folkovek Michalem Schmidtem se svorně do jeho umění zamilovali.“

Hráč na malou kytarku timple, které se na Kanárských ostrovech přezdívá ozvučený velbloud, patří k absolutním virtuózům. A sobě rovné nemusel dlouho hledat. Italský kytarista Antonio Forcione, senegalský zpěvák a mistrovský hráč na koru Seckou Keita a španělský kytarista Antonio Toledo splňovali Lopézovy požadavky nejen instrumentálně, vážil si jich i lidsky. Náš skvělý mandolinista Martin Krajíček pak doporučil houslistu Juraje Stieranku a kontrabasistu Juraje Valenčíka ze Slovenska a mohlo se začít zkoušet.

A my pak poslouchali hudbu vyztuženou brilantním hráčstvím a třaskající uvolněnou radostí ve stylu pojďme si to užít. Největší pozornost na sebe strhli „showmani“: Forcione, López, Krajíček a samo sebou Seckou Keita s majestátní korou. Zbývající ale nebyli do počtu a spustili-li všichni dohromady, znělo to báječně; společné hraní se nikdy neocitlo v úzkých z bezradnosti: vždycky se přihlásil nějaký tahoun, nasazující k dalšímu vrcholu. Menšímu či většímu, to je fuk, prostě nikdo nedopustil, aby příjemnému koncertu spadl řemen. Takže opět velká gratulace všem, co se o projekt a živé album zasloužili.

Spustit audio
  • Životní styl
  • Publicistika
  • hudba
  • svět
  • etno
  • world music