Susheela Raman: Strašidelní duchové gamelanu
Gamelan z Indonésie – impozantní orchestr bronzových gongů, metalofonů, dřevěných bubnů a melodických nástrojů – fascinuje západní tvůrce od roku 1889, kdy ho na světové výstavě v Paříži poprvé uslyšel francouzský skladatel Claude Debussy. Album Ghost Gamelan je výsledek spolupráce britské zpěvačky indického původu Susheely Raman, jejího manžela, rockového kytaristy Sama Millse, a mistra gamelanu z Jávy Gondronga Gunarto.
Hudba Susheely Raman nepřestává být silná kvůli své nadčasové přitažlivosti, ale zejména pro tvůrčí přístup, spočívající v úniku z jakýchkoliv definic ve snaze dosáhnout tam, kam se nikdo předtím neodvážil. Nahrávky Susheely zároveň stojí na kulturní diverzitě, nábožensky smířlivém synkretismu a nadžánrovosti.
Než se v Londýně vyrůstající zpěvačka poprvé zkontaktovala se svými indickými kořeny, přísahala na Velvet Underground a Jimiho Hendrixe. Sam Mills vystudoval antropologii a býval kytaristou post-punkové skupiny 23 Skidoo.
Ben Caplan: Tulák s božími schopnostmi
Vážnost uprchlické krize nelze za žádnou cenu zpochybnit, pořád se ale musíme bavit o lidských bytostech, tvrdí dramatička Hannah Moscovitch a písničkář Ben Caplan, kanadští tvůrci muzikálu Old Stock: A Refugee Love Story, hudebně nedávno zhuštěného do formy alba. Navíc se prý jedná se o uprchlický příběh, který se znovu a znovu opakuje, jen u něho často zapomínáme, že se týká i našich předků.
„Kultura musí být neustále v procesu transformace. Držím se hudby mých předků, ale nejsem posedlá myšlenkou autenticity. Pracuji se starými poklady, ale používám nástroje a zvuky dnešní doby,“ vysvětlila ideu předchozích alb, kdy upřela pozornost i na pákistánské qawwali, odvážně zpívané v angličtině.
Za silný zdroj inspirací považuje cestování a když v roce 2016, po náhodném setkání na Jávě s Gondrongem, společně natočili gamelanskou verzi skladby Tomorrow Never Knows od Beatles, coby osobní oslavu 50. výročí vydání jejich alba Revolver, stali se prý na zvuku gamelanu natolik závislými, že se rozhodli pokračovat.
„On je známý pro svou práci v současném moderním gamelanu. Dokáže experimentovat, takže nebyl problém se s ním vydat na dobrodružnou cestu,“ vysvětlila Susheela.
Zatímco první dochované zobrazení gamelanu najdeme vytesané ve stěně hinduistického chrámového komplexu Borobudur z 8. století, samotné zrození orchestru vyčteme z mytologie. Jávě vládnoucí bůh Sang Hyang Guru zatoužil v roce 245 před naším letopočtem svolat ostatní bohy a tak si z bronzu odlil gong a později další dva.
Ostrovy jako hudební laboratoře. Na Jamajku, Haiti nebo Sardinii zve Petr Dorůžka
Na ostrovech se kvůli izolaci udrží hudební styly, které jinde vymizely, a díky námořním kontaktům s jinými kulturami tam vznikají jedinečné skladby a písně.
Hudba původně určená pro šlechtické dvory a stínové divadlo se vyvíjela postupně: zahrnuje vlivy hinduismu, budhismu, tradičních zvyků a bronzové kultury jihovýchodní Asie. Její obdivuhodnou vlastností zůstává otevřenost: se vzrůstajícím počtem gongů, metalofonů, zvonků, xylofonů a bubnů vstřebal orchestr také vlivy Středního východu a Evropy. Přibyly arabské housle rebab, citery, flétny a smíšené hlasy.
Pro hudbu gamelanu jsou typická proměnlivá tempa, kdy jednotlivé části orchestru hrají každá v jiném rytmu a ladění. Popsat nádherný, hypnotický a meditativně vlnivý zvuk gamelanu není snadné, i proto, že obecně platí, že na Jávě nebo Bali nenajdete dva složením nástrojů identické orchestry. Leckdo si tudíž pomáhá abstrakcí, kdy je zvuk gamelanu přirovnáván ke „kapkám deště padajícím ze stromů po dešťové přeháňce“.
V rytmu gongu
Tvrdí se, že pokud se při hře gamelanu ztratíte, lze se vydat vlastní cestou a dokud nezjistíte, kde jste, měli byste se držet rytmu gongu. Tenhle způsob naslouchání a reakce byl naprosto zásadní i pro Susheelu a Sama. Během intenzivního zkoušení přistoupili na interaktivní hru, kterou každý vnímavý prý dokáže vyhrát, přestože se potýká s naprosto odlišným laděním, v západní a indické hudbě neexistující.
„Jávská hudba evokuje neviditelnou přítomnost předků, prastará náboženství, dunění vulkánů i dvorské intriky. Její smyslnost, dekorum a s ní spojené rituální průvody vedou k tranzu,“ píše se o albu.
Susheela v anglicky zpívaných, do rocku, popu a experimentů zasazených skladbách medituje nad mysteriem smrti, transformací a pomíjivostí světaběhu. Intenzivní zvuk alba jde na vrub také mimořádným hostujícím hudebníkům: smyčcová sekce londýnského souboru Phaedra Ensemble, virtuózní pařížská perkusistka Lucie Antunes, indický hráč na tabla Pirashanna Thevarajah (Ravi Shankar), bubeník Malcolm Catto (The Heliocentrics) nebo baskytarista Dudley Phillips (Robert Wyatt).
Související
-
Afrika je hudební kolébka lidstva. Přesvědčte se o tom s Jiřím Moravčíkem
Vydejte se na poznávací cestu napříč africkým kontinentem od tradiční hudby po pop.
-
Beatrice Deer & Birds of Chicago: Na deprese se superláskou
Kanadskou písničkářku z národa Inuitů Beatrice Deer zachránila před civilizačním tlakem hudba. Americká skupina Birds of Chicago zase nelehkým časům vzdoruje oslavou lásky.
-
Hudba ze zapadlých vesnic: Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – září 2018
Uslyšíte britské zpěvačky Normu Waterson a Lauru Marling, portugalskou hvězdu stylu fado Marizu nebo Mercedes Peón ze španělské Galicie. Připravil Jiří Moravčík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka