Suverenita podvodníků

To, co vám budu vyprávět, se stalo minulý týden na hlavním nádraží v Ostravě. Čekám jsem ve frontě na jízdenky a začínám být trochu nervózní, do odjezdu vlaku zbývá pár minut. Naštěstí už jsem na řadě, přede mnou je poslední zákazník. Najednou se vedle mě objeví mladý muž a suverénně prohlásí: "Nezlobte se, ale budu vás muset předběhnout, víte, za chvilku mi jede vlak a čeká na mě malé dítě." Mladík evidentně lže, a taky z něho pořádně táhne. Nejvíc mě ale provokuje jeho suverenita. Suverenita toho, kdo ví, že nakonec všechny obalamutí a dosáhne svého. Chvíli se dohadujeme, až nakonec řeknu: "Nezlobte se, ale já vás prostě před sebe nepustím." - "To je mi ale jedno," oznámí mladík a nacpe se k okénku, které se právě uvolnilo. Nejsem typ ženy, která je schopná přetlačovat se u přepážky s přiopilým mužem, ale napadne mě, že celá věc by se dala vyřešit i jinak. "Slečno, neobsluhujte ho! On se předběhl!" volám na slečnu za přepážkou, která si našeho dohadování už dávno musela všimnout. A opravdu. Slečna se na mladíka podívá a řekne: "Vážený pane, stoupněte si do fronty, a až na vás přijde řada, ráda vás obsloužím." Mladík protestuje, nadává, ale nakonec mu nezbude než postavit se do fronty.

A to je konec pohádky. Ve skutečnosti to bylo tak, že slečna za přepážkou sice slyšela moje zavolání a vrhla po mně nejistý pohled, ale pak se obrátila k mladíkovi a bez mrknutí oka ho obsloužila. A mladík se ke mně otočil a prohlásil: "Té jsi úplně ukradená, ty krávo!" A v jeho hlase znovu zazněl ten známý, suverénní tón. Nejen proto, že právě dosáhl svého, ale i proto, že jeho znalost lidí se ukázala být lepší než ta moje. Protože tenhle podvodník je očividně zvyklý vítězit stejným způsobem pravidelně a na mnoha frontách. Jeho hlavní zbraní je lhostejnost většiny z nás.