Světový sport

Tak už jsem doma a jsem za to rád. Přece jen v součtu i s přípravnými zápasy být pět týdnů v kuse mimo domov, to je záhul i pro ty silnější povahy. Takže si vážím kyselého ostravského vzduchu - vím, není nejzdravější, ale člověk ho má tak nějak láskyplně zakódovaný v sobě. Je tady totiž doma. Díky dlouhému odloučení stráveného s hokejovou reprezentací zase ale na druhou stranu člověk toho hodně poznal. A proto si troufám se stoprocentní jistotou tvrdit, že vy, stejně jako já, už se toho nedožijeme, ale řekněme děti našich dětí možná budou sledovat jednou na mistrovství světa zápas mezi Mexikem a Novým Zélandem. Důvod? Světový hokej si vzal příklad z fotbalu. A u loňské Ligy mistrů rozhodně nezůstalo. Ono jsou vždycky dvě cesty, pokud se o něco takového staráte, jako je mezinárodní hokejové dění. Buďto jít cestou kvality a nebo kvantity. Pánové z IIHF se rozhodli pro to druhé. A proto je pro velmoc, jakou český hokej stále bezesporu je, i když nevozí domů teď medaile, každý šampionát ztrátový. Paradoxně - kdyby se vyhrál titul, byl by ztrátovější, než když se vypadlo ve čtvrtfinále. Důvod? Systém přerozdělování dotací a podpora právě takových hokejově rozvojových zemí, jako jsou už jednou zmínění Nový Zéland s Mexikem. Holt pánové z IIHF se rozhodli udělat z hokeje světový sport. Na jednu stranu utopie, na druhou by to možná chtělo metál za odvahu, protože to je téměř "donquijotský" cíl. Snaha o zdomácnění ledního hokeje tam, kde sníh nikdy neviděli a led znají jenom ze sklenice vychlazeného koktejlu v plážovém baru. Vlak ale přes to nejede a nikdy nepojede. Jak jsem měl možnost poznat na mistrovství světa ve Švýcarsku, tak za nitky Mezinárodní hokejové federace tahají občané německy mluvících zemí. V tomto opravdu rozhodují tedy peníze a schopnost je sehnat. Ne výkony jednotlivých nároďáků na ledě. Takže i kdybychom se stali po sobě desetkrát mistry světa, v diplomacii IIHF nemáme šanci. Co z toho vyplývá? Buďto se budeme snažit nejen na ledě, ale také v zákulisí, kde jsme opravdu hodně pozadu, anebo se budeme muset smířit s tím, že se nám jednou nelíbí tohle a podruhé zase onohle. Protože jak jinak si vysvětlit, že pořadatelství mistrovství světa v roce 2014 získalo Bělorusko, země s totalitním režimem. A u nás coby jedné z šesti nejvyspělejších hokejových zemí, tedy vlastně ze čtyř, protože šampionáty v Kanadě a v USA se nekonají, nebude ani po deseti letech od toho posledního.