Svodidla znamenají život

Obávaný úsek mezi Příborem a Hranicemi na Moravě velmi naléhavě připomněl svou nebezpečnost. Stačilo bláznivě zariskovat v místě, kde nejsou svodidla, a tragédie byla na světě. O mrtvých sice jen v dobrém, ale otáčet se do protisměru na frekventované komunikaci, kde vozidla vysoce překračují stokilometrové rychlosti, to opravdu nelze nazvat jinak než jako bláznovství.

Ale nářky nad řidičskou pošetilostí nejsou předmětem těchto řádků. Klíčové je tady slovo svodidla, konkrétně dělící lanová svodidla. Ta uprostřed dotyčné silnice smrti existují. Bohužel jen v jejím jedenáctikilometrovém úseku z Příbora do Nového Jičína. Policejní statistiky jsou jednoznačné. V době před svodidly v něm docházelo ke smrtelným nehodám často. Po jejich instalaci nebyl zaznamenán jediný mrtvý. Kdo po této silnici jezdí často, tak jistě potvrdí, že dělící svodidla silnici opticky zužují a nutí tak řidiče jet pomaleji a opatrněji. Efekt je psychologicky i statisticky nezpochybnitelný.

Smrtelné nehody se tak přesunuly o pár kilometrů dál, kde bezpečnostní svodidla nejsou. Třeba právě ke Starému Jičínu, kde v pondělí zahynuli tři mladí Slováci. Proč tam uprostřed cesty dělící lana chybějí? Policisté krčí rameny, oni je tam přece chtějí už dlouho. Pomyslný míč je tak na straně Ředitelství silnic a dálnic, které komunikaci spravuje. To ale říká, že úsek Nový Jičín-Hranice na Moravě je technicky jiný než opačný úsek Nový Jičín-Příbor. Aby se tam svodidla mohla zavést, musela by cesta projít rozsáhlými stavebními úpravami, což bude stát hodně peněz. A ty Ředitelství nemá. Tedy zatím. Cynik by konstatoval, že se najdou teprve tehdy, až na zmíněné silnici přijdou o život desítky dalších lidí. V tomto smyslu se ale i já považuji za cynika.