Televizní federace? Proč ne!

Pamětníci, mezi které se už bohužel taky počítám, si bez výraznějších potíží vzpomenou na pověstné bratislavské televizní pondělky. V hlavním vysílacím čase na tehdy jediném televizním kanále se pravidelně vysílaly slovenské inscenace. Turzonovová, Pántik, Rapaičová, Haverl, Javorková nebo Romančík - i tito skvělí herci v nich zářili. Kromě uměleckého zážitku přinášely nám Čechům takové bratislavské pondělky i další velké plus. Vybavily nás jazykově. Takže dnes většinou rozumíme libozvučným slovům typu čučoriedka, kaleráb, zore nebo kefka.

Když ale takové výrazy slyší naše děti, tak tápou. A ani se jim nedivím. Pokud u našich východních sousedů dlouhodobě nepobývají, pak příliš možností přijít do styku se slovenštinou nemají. Ve slovenštině se zřejmě dají koupit nějaké knížky nebo interaktivní cédéčka. Ale tuším, že zájem o ně je nevalný i z řad dospělých, natož dětí. Totéž zřejmě platí pro slovenskou poptávku po tištěné nebo počítačové češtině.

Televizní program - to by byla úplně jiná káva! Kombinace vizuálního a zvukového vjemu dělá divy. Sám si to z dětských let dobře pamatuji. Nápad zavést určitou omezenou formu česko-slovenské televizní spolupráce se mi proto moc líbí. Stačil by jeden vysílací den v týdnu a pro další posílení vzájemných vztahů by se udělalo strašně moc. A nemusely by to být ani ony pověstné pondělky. Když se před lety společný stát dělil, byl mi to sice líto, ale podporoval jsem to. Byl jsem umírněný separatista. Na úrovni televíznych programov som však teraz ozajstný federalista.