Televizní zjevení
České televizní stanice se předhánějí v nabídce seriálů. V jejich záplavě bohužel platí pravidlo o kvantitě, která ubíjí kvalitu. Existují ale čestné výjimky.
Česká televize odvysílala na Štědrý večer poslední díl svého nejnovějšího seriálu Hraběnky. Z jeho sledovanosti asi na Kavčích horách příliš nadšeni nebyli. Počet diváků před televizní obrazovkou ale naštěstí není přímo úměrný kvalitě vysílaného pořadu. A Hraběnky byly podle mého názoru seriálem vynikajícím. Troufám si dokonce tvrdit, že to byl nejlepší český seriál po roce 1989.
Jako dítě odkojené městem jsem se trochu obával vesnického prostředí, ve kterém se děj seriálu odehrával. Zbytečný strach. Venkov byl jen kulisou skvěle napsaného a neméně skvěle natočeného díla, v jehož popředí byl člověk a jeho spletité osudy. Ty ale v žádném případě nebyly vycucané z prstu. Důraz na realitu byl u tvůrců Hrabeněk evidentní. Platí to jak pro dialogy, které nešustily papírem, tak i pro exteriérová prostředí, ve kterých se snímalo. Prostě žádná studiová dekorace. Práce s kamerou? Pastva pro oči. Hudební doprovod? Až se tajil dech, zvlášť v případě smyčcových partů.
Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně Hraběnky nebyly televizním seriálem. Díky svému stylu vyjadřování byly spíše seriálem filmovým, který se shodou určitých okolností promítal nikoli v kině, kde by obstál se ctí, ale pouze v televizi. Zatímco v jiných českých seriálech se na nějakou opravdu krásnou scénu docela načekáte, u Hraběnek jste je mohli řadit jako perly na nit. Při sledování každého pokračování jsem si říkal, že tak vysokou laťku není možné udržet po dobu všech sedmnácti dílů. Velmi rád jsem se mýlil. Byla to jízda od začátku až do konce.
Drobnou výhradu bych však přece jen měl. Kvůli synchronně snímanému zvuku nebylo v exteriérech hercům občas rozumět. Tady šla touha po realitě až za hranici běžného sluchového vnímání. Ale to bylo taky jediné, co mě trochu rušilo. Jinak mám při hodnocení samé superlativy. Jako poctivý plátce koncesionářského poplatku tímto České televizi děkuji za umělecký zážitek z kategorie těch, na které se nezapomíná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka