Těžká práce komentátora
Pokud jste včera brouzdali na internetu, speciálně na stránkách médií anebo sportovního zpravodajství, mohli jste se dočíst informaci, že v televizi Prima skončil dočasně jeden sportovní komentátor za nešťastný výrok, který se mu povedl říct během fotbalového přenosu z anglické Premier league. Jak může být tenká hrana při práci v médiích?
Jen na začátek pár informací. Osudným se stal komentátorovi, jehož jméno televize neprozradila, výrok při záměně dvou hráčů původem z Afriky. V přímém přenosu zazněla věta: "Je to samozřejmě Essien a ne Mikel, spletla mě jejich podobná barva opálení." Tolik fakta. Na tuto větu si totiž stěžoval podle oficiálních informací nejméně jeden divák. Za chyby se platí, to je známá věc. Stejně jako pravidlo byznysu, kdy zákazník - v tomto případě divák - je nade všechno. Aniž bych chtěl kohokoli obhajovat, dokážu si - a to velmi silně - představit, že komentátor svá slova nemínil rasisticky. Naopak. Sám vím, že komentování sportovního přenosu není jednoduché a neexistuje jediný člověk v tomto oboru, kterému by se záměna dvou hráčů někdy nepovedla. Takže lidově řečeno - komentátor prostě řekl pitomost, ze které chtěl vybruslit a řekl ještě větší blbost i když s dobrým úmyslem. Živý přenos je bohudík a občas i bohužel o tom, že vyřčené nejde vzít zpátky. Trest tedy padl, ať je jakýkoli. Horší už je to podle mne s přecitlivělostí některých jedinců na tématiku rasismu. Zvlášť u tohoto případu. Vždyť i odstín pleti některých tmavších fotbalistů je různý. Například Ronaldu - to je světlejší typ, Ronaldino tmavší. No a nedejbože vzpomenout keňské běžce, ti jsou úplně nejtmavší. Mimochodem to samé je i u nás bělochů. Stačí, doufám, naznačit obecný rozdíl mezi Švédem a třeba Italy nebo Španěly. Otázka možnosti opálení kůže u jiných než indoevropských ras, to už je spíš pro soudního znalce. Zajímavý je ale vývoj našeho vnímání podobných slov. Zvlášť pro ty, co ještě pamatují staré slabikáře. Třeba jednou ale bude považováno za urážku i opis vzhledu zrzavých, pihovatých, těch, co jsou bílí jako bledule a kdoví, jestli se bude smět mluvit veřejně o tom, že je někdo tlustý nebo hubený. Vývoj k tomu možná směřuje. Třeba nás ale všechny jednou bude čekat záchrana v podobě slovníku obsahující výrazy, které se nebudou smět používat na veřejnosti, ve školách, v médiích a podobně. A mimochodem - na závěr: Jedním z mých nejoblíbenějších útočníků na světě je Didier Drogba.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.