Tibetská vlajka

To je to, jak je tam ten dalajláma? Takhle mi odpověděl jeden starší muž ve Frýdku-Místku, kde jsem se lidí v ulicích ptala, co říkají tomu, že radnice poprvé v tomto volebním období vyvěsí tibetskou vlajku. Kupodivu to byla jedna z nejzasvěcenějších odpovědí. Ostatní nevěděli, nechtěli vědět, nezajímali se. Podali to s komentářem, že v dnešní době se o politiku nezajímají. Znechucení či znudění politikou je pochopitelné - podvody a úplatky, házení špíny jeden na druhého, podivné hry, kterým normální člověk nerozumí. To všechno mu kazí náladu. Znechucení a znudění přichází i s tím, že o všech nekalých praktikách na nejvyšších místech může klidně mluvit nahlas. Postěžuje-li si na předsedu vlády, nehrozí mu vězení ani převýchovné práce, zanadává-li si v hospodě na ministra, nepřijde mučení a odloučení od rodiny, kterou už možná nikdy neuvidí. Nanejvýš se může pozastavit nad tím, že takové praktiky ještě někde uplatňují. Ale pokud se nezajímá, neví o nich. Nakonec sám si strachu ze stěn, které mají uši, užil ažaž.

Donedávna bylo vyvěšení tibetské vlajky doménou pravicových radnic. Tam o tom nebylo potřeba diskutovat. Vyjadřovaly tím symbolicky svou podporu všem zemím a lidem, kteří se snaží o získání národní svébytnosti a dosažení svobody. A že jich není málo. Teď už se ale připojují i v místech, kde se radní stáčejí spíše doleva. Příkladem je právě jmenovaný Frýdek-Místek. Pro symbolickou podporu na jednání zastupitelstva hlasovali i komunisté. Ostravská radnice má k věci šalamounský přístup - vlajku sice vyvěsí, ovšem uvnitř budovy. V krajském městě ale akci doprovází festival s besedami a taky ladackými mnichy, kteří předvedou umění sypání mandaly z písku. I na ní je patrné, jak je vše, včetně svobody, pomíjivé.