Ticho před bouří je zbytečné

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Orkesta Mendoza

Estonské trio Trad.Attack! a Orkesta Mendoza z americké-mexického pohraničí spouští hromy s blesky bez varování. Toho si u jejich nových alb buďme vědomi a přípravu na tanec proto zbytečně neodkládejme. 

I newyorští Latinos si v 60. letech užívali svého tanečního šílenství. Směsi soulu, blues a doo-wop s mambem a cha-cha se říkalo boogaloo a lásku k němu americko-mexická skupina Orkesta Mendoza na novém albu Curandero neskrývá. A protože za svého hudebního otce považuje leader Sergio Mendoza průkopníka rock'n'rollu Buddy Hollyho, přestávky na oddech si z tanečního pořádku rovnou vyškrtněte.

Sergio Mendoza, jeden z největších inovátorů arizonské hudební scény a zároveň vůdčí osobnost skupiny Calexico, vyrůstal v prostředí, kde se přirozeně prolínal americký rock s mexickými styly mambo, cumbia nebo rancheras. Proto Orkesta Mendoza patří ke kapelám, jaké milujeme, aniž bychom dokázali vysvětlit proč. V křesťanském slovníku bychom mohli říct, že jsme byli spaseni hudbou na způsob retra, která ovšem retrem není ani náhodou, jenom zkrátka neodpovídá standardům zrychlené moderní doby. Na báječném albu najdeme hostů jak na zahradní slavnosti, včetně členů Calexico, Nicka Urata z americké skupiny DeVotchKa, Latino soulmana Quetzala Guerrero a plejády slavných zpěvaček Gaby Moreno, Moira Smiley a Carrie Rodriguez.

Za garancí poměrně svižného tance se skrývají aktuální komentáře dění na americko-mexické hranici, což je místo, kde se Mendoza – napůl Mexičan, napůl Američan - narodil a žije a kde se podle něho v současnosti odehrávají presidentem Trumpem populisticky vyhrocené situace, neodpovídající názorům a potřebám lidí, kteří tu bydlí a pracují. „Přecházíme ze země do země, aniž bychom přemýšleli o hranicích. Nehledejte v tom politiku, my prostě žádné zdi nechceme,“ zpívá španělská hvězda Amparo Sanchéz ve skladbě Boogaloo Arizona.

Tradice je podle estonského tria Trad.Attack! oheň, který by se měl předávat z ruky do ruky a nikdy by po ní neměl zbýt jen popel. „Víme, že lidé mají tendenci opakovat pořád to samé, protože jim někdo řekl, že je to jediná správná cesta, ale myslíte, že se cítí šťastněji? My se narodili s odvahou vzít něco posvátného a vytáhnout to na denní světlo 21. století. Neprosíme, nežebráme o přízeň a naší další zastávkou je svět. Jak se říká, všechno nebo nic,“ zní manifest tria, podle všeho rozhodnutého přivodit folkloristům s novým albem Make Your Move infarkt. Ústřední myšlenkou je změna, zanesená do výrazné proměny image a ambiciózních poprockových skladeb, prořezávajících prostor s přemírou punkové radosti, kdy se trio ztiší, pouze když musí nabrat dech.

Oproti dvěma předešlým vychváleným albům zpěvačka a hráčka na dudy Sandra Vabarna, bratr kytarista Jalmark a bubeník Tõnu Tubli opravdu mocně přitvrdili, zvukově nám nakládají s přídavky elektroniky, dechů, smyčců  a sborů, ale pro silné melodie by si dál nechali vrtat kolena. Pořád fascinují uchopením lidové poezie, podle tria zdroje rad, poučení, zábavy a odkazů platných i dnes. Musíme se ale ptát, jak si hospodyňky třeba poradí s kuchyňským zaklínadlem z 30. let, protože s nátlakovou skladbou Pass pass na nějaké přemýšlení o správném vaření nebudou mít při divokém tanci vůbec čas.

S rozporem se potýkáme také ve videoklipu hitovky Tehke ruumi!, kdy si potutelně říkáme, jestli za vyděšením mladí dívky musí být nutně jen zlý poltergeist nebo naopak naplnění staré rady novomanželkám, které by podle textu měly s prvním zakokrháním kohouta vyskočit bez reptání a s úsměvem z postele, zapálit v kamnech a utíkat do maštale podojit krávy.

Spustit audio

Související