Tramvaji na cestu

Nablýskaná červenobílá tramvaj stojí na kolejích v depu. Vedle zatím jen tak postává jeřáb a čeká na svůj okamžik. Za chvilku to všechno začne. Na lanech zvedne vůz, pod něj podjede tahač, pak tramvaj pomalu snesou zase níž, zajistí ji klíny a potahy a dvacetišestitunový kolos může vyjet na svou cestu do hanácké metropole.

Taková tramvaj není nejlevnější. Pokud byste si ji chtěli koupit, připravte si do prasátka třicet milionů korun. Ani doprava není za hubičku. Pořád ale vychází na míň než pojištění. A to si představte, že na české tramvaje si brousí zuby v Americe. Cesta lodí pak trvá asi sedm týdnů. Chtěli tam prý i červenou kamarádku oblíbené ostravské Barborky. Stála by v muzeu v New Yorku a dělala by radost dětem. Nakonec zůstane doma, cestu by nikdo nezaplatil. Peníze, peníze a peníze. Pořád dokola. S odvozem na místo ale náklady na provoz tramvají nekončí. Nezřídka se hned po své první štaci vracejí s poškrábanými okny, potrhanými potahy sedaček a sprejem nastříkanými podpisy. Po městě pak jezdí s barevnými klikyháky a samolepkami. Jednu takovou jsem zahlédla i v ostravském depu. Byl to nový model, ale sešlostí odkazoval k dobám dávno minulým. Tento kousek rozhodně nedožije slibovaných třiceti let. Snad se to podaří alespoň tramvajím a hlavně cestujícím v Olomouci, Portlandu či Seattlu.