Trápení s pošťáky

Na služby pošťáků už dlouhá léta hodně vsázím. Vlastně jim svěřuji svůj majetek, peníze a přitom jim plně důvěřuji, že mou zásilku doručí přesně tam kam chci. Samozřejmě předpokládám, že to tak funguje i opačným směrem, takže pokud mi někdo, odněkud, něco pošle, těším se, že to dostanu. Přes veškerá varování mého okolí a dokonce medializované soudní kauzy, které tu a tam dokazují nepořádek v poštovním úřadě, neváhám utratit i stovky korun za to, aby můj dopis nebo balík doručili kam potřebuji. Poslední dobou však s ostravskými listonoši nejsem spokojen.

Hojně si dopisuji se svými známi takřka z celého světa a někdy si navzájem posíláme i různé dárky nebo prostě objemnější zásilky. Že občas přijdou dopisy špinavé, roztrhané a obsah balíku je zničený, jako by na něj spadl pětitunový slon, na to už jsem si zvykl, horší je, když je pošta nedoručí vůbec, což se mi právě stalo. Balík sice přišel, ale o jeho uložení mne nikdo neinformoval a tak jej po měsíci skladování poslala Česká pošta tam, odkud přišel. K mé smůle to bylo až do Německa, takže 10 euro poštovného se absolutně minulo účinkem. Nezbylo mi nic jiného, než si balík ze zahraničí znovu vyžádat a tak z původních tří set korun jsem za něj nakonec zaplatil dvojnásobek. Ani má oficiální stížnost se nesetkala s větším pochopením a vedoucí jedné z velkých ostravských poboček pošty mi jen jednoduše doporučila, abych se napříště přišel vždy zeptat, jestli pro mě náhodu něco nemají.

Chápu, že na vesnici o pěti stech lidech, kde se všichni znají to možná není problém, ale řekněte sami, jestli by vás to každý den bavilo i ve třetím největším městě republiky, kde žije na 300 tisíc obyvatel.