Trenér Maradona
Ta zpráva obletěla svět. Diego Maradona je trenérem reprezentace Argentiny. Není to žert, i když to tak může vzhledem k ne tak dávným obrovským zdravotním problémům slavného fotbalisty vypadat. Svědky de facto něčeho podobného jsme stále častěji i u nás, i když v mnohem skromnějších podmínkách.
Nezní to sice moc regionálně, ale za zamyšlení to určitě stojí a Maradona je tím nejlepším možným příkladem. Kromě Pelého po této planetě lepší fotbalista nikdy neběhal. Božský Diego se dostává na nejprestižnější post v zemi, kde je fotbal náboženstvím. Celá věc má dvě obrovské devizy. Tou je mediální pozornost a zadruhé také respekt, který Maradona má. To je bez debat.
Podobně jako u některých českých ligových trenérů, viz nedávné příklady Jaroslava Šilhavého nebo Luboše Kozla, i Maradonovi chybí výraznější zkušenosti na nejvyšší úrovni této přece jen odlišné stránky fotbalového světa. Maradona má k dispozici Carlose Bilarda, což je bývalý velmi úspěšný trenér.
Historie už nás naučila, že neexistuje povinné rovnítko mezi špičkovým bývalým hráčem a vynikajícím trenérem viz například Lotar Mateus. Ten se velmi brzy pakoval odevšad, kam přišel. S trochou zjednodušení je to ale jako se vším. To znamená o práci s citem, inteligencí, štěstím, hráčským materiálem, výbornými spolupracovníky a důvěřivými šéfy, se dá prorazit velmi rychle i na světové trenérské židli. Pokud ale z tohoto soukolí jeden prvek vypadne a nebo se zadrhne, přichází obrovské zklamání. I proto mě osobně je bližší trpělivá cesta z nižších pater fotbalového světa. To se u Maradony sice dost dobře aplikovat nedá, ale v českých podmínkách určitě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
