Trenér Maradona

30. říjen 2008
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Ta zpráva obletěla svět. Diego Maradona je trenérem reprezentace Argentiny. Není to žert, i když to tak může vzhledem k ne tak dávným obrovským zdravotním problémům slavného fotbalisty vypadat. Svědky de facto něčeho podobného jsme stále častěji i u nás, i když v mnohem skromnějších podmínkách.

0:00
/
0:00

Nezní to sice moc regionálně, ale za zamyšlení to určitě stojí a Maradona je tím nejlepším možným příkladem. Kromě Pelého po této planetě lepší fotbalista nikdy neběhal. Božský Diego se dostává na nejprestižnější post v zemi, kde je fotbal náboženstvím. Celá věc má dvě obrovské devizy. Tou je mediální pozornost a zadruhé také respekt, který Maradona má. To je bez debat.

Podobně jako u některých českých ligových trenérů, viz nedávné příklady Jaroslava Šilhavého nebo Luboše Kozla, i Maradonovi chybí výraznější zkušenosti na nejvyšší úrovni této přece jen odlišné stránky fotbalového světa. Maradona má k dispozici Carlose Bilarda, což je bývalý velmi úspěšný trenér.

Historie už nás naučila, že neexistuje povinné rovnítko mezi špičkovým bývalým hráčem a vynikajícím trenérem viz například Lotar Mateus. Ten se velmi brzy pakoval odevšad, kam přišel. S trochou zjednodušení je to ale jako se vším. To znamená o práci s citem, inteligencí, štěstím, hráčským materiálem, výbornými spolupracovníky a důvěřivými šéfy, se dá prorazit velmi rychle i na světové trenérské židli. Pokud ale z tohoto soukolí jeden prvek vypadne a nebo se zadrhne, přichází obrovské zklamání. I proto mě osobně je bližší trpělivá cesta z nižších pater fotbalového světa. To se u Maradony sice dost dobře aplikovat nedá, ale v českých podmínkách určitě.

autor: ras
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.