Třetí pohled

Ostrava, potažmo celá republika se o tom nedávno mohla přesvědčit. Viz poslední výjezd Baníkovců do Příbrami doprovázený potyčkami s policií a vytrhanými sedačkami. Anebo - vzpomeňte si, jaká nálada vládla pro změnu u těch hokejových po prohře na mistrovství světa s Norskem. To náš hokejový manšaft byl pomalu ten nejhorší na světě, aby zhruba o týden později byl vynášen po finálové výhře nad Ruskem do nebes a pro změnu byli zatracováni omluvenkáři a rádoby hvězdy z NHL. Co mě ale příjemně překvapilo - a že sportovních zápasů vidím za rok nepočítaně - to byla včerejší Zlatá tretra. Že bylo vyprodáno, to se čekalo, takže z tohoto pohledu ohlášených 22.000 lidí nebylo nic výjimečného. Ale - zhruba v polovině mítinku se rozpršelo. A to tak, že se z nebe snášely na stadion provazce vody. Většina z fanoušků královny sportu přišla vybavena deštníky. Jenže - ono pršelo snad s jedinou krátkou přestávkou až do samého konce. A to už by mohlo být i na deštníkáře moc. Jenže ono nebylo. Prostě člověk nebyl svědkem nějakého hromadného odchodu, tak často vídaného, když například ve fotbale anebo hokeji se některému z celků nedaří. Přitom ti diváci by na to měli nárok. S postupující dobou už totiž byla i zima. Nesvědčí to o tom, že by atletické publikum bylo věrnější, oddanější, uvědomělejší anebo jak to nazvat. Spíš to ukazuje na to, že podobné akce, i když jejich rozpočty jsou astronomické, mají smysl. Lidé přítomní v hledišti to včera tím, že neodešli, ocenili.