Turisté mají k dispozici novou mapu Lysé hory. Popisuje 19 tras
Až půl milionu turistů vyrazí ročně na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. A nejčastěji se lidé na Lysou horu vydávají z Ostravice nebo z Malenovic. Teď ale mají turisté k dispozici novou mapu Lysé hory, která popisuje 19 tras z několika výchozích bodů. Mapa je k dispozici v beskydských turistických centrech zdarma a obsahuje i zajímavosti, na které lidé po cestě narazí nebo jestli je na trase studánka.
Na Lysou jedině brzy a ve všední den, jedině tak se dá na této trase vyhnout davům, říká zkušená lysařka. „Ráno má člověk možnost vidět, jak se ten les probouzí. A pokaždé je to jiné. A je tu klid,“ dodává paní Jana.
Asi nejvíce lidí se totiž jako nedávno paní Jana na vrchol Lysé hory vydává z Ostravice a jde po červené značce. „Tam se lidé určitě neztratí. U nás se říká, že je to takový beskydský Václavák. Ale myslím, že jsou i trasy, které jsou méně frekventované. Kudy chodí méně lidí, tak to je ze strany Visalají nebo Krásné,“ říká Lucie Talavašková z turistického informačního centra.
Čtěte také
A teď rozkládáme novou mapu, kterou centrum vydalo. Je tam 19 tras a obsahuje i zajímavosti, na které lidé po cestě narazí, nebo jestli je na trase studánka. „Je jedno, jestli ty trasy zdolají pěšky, na kole, skialpech nebo na běžkách – vybere si zde každý. A vyznačili jsme i výchozí místa,“ popisuje Talavašková.
Třeba osmikilometrová trasa s Visalaji není až tak frekventovaná a přitom patří mezi jednu z nejpohodlnějších s nejmenším převýšením. „A netradiční je určitě z Janovic, odkud pocházel samotný zbojník Ondráš. Tras je tady daleko více, takže každý si najde ten svůj výchozí bod, který ho nejvíce láká,“ dodává Talavašková.
V každém případě ale mají lidé chodit po značených turistických trasách s ohledem na přírodu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
