Turistická lákadla

Díky pořádání hokejového šampionátu se Ostrava dočkala oprav a rekonstrukcí, na které by za jiných okolností dlouho a možná marně čekala. Přestože je moravskoslezská metropole vedle Prahy jen jakýmsi "béčkem", zaplní ulice tisíce zahraničních fanoušků. Myslím, že takový nápor turistů Ostrava ještě nezažila. Pokud se jim tady bude líbit, je více než pravděpodobné, že se sem v budoucnu vrátí. A nebo dají doporučení svým známým. Město má obrovský potenciál, řadu technických památek a zajímavostí. Jsem docela zvědav, zda se toto všechno podaří takzvaně prodat. Dokáže region této šance využít? Těžko říct. Já se ale obávám, že nikoli. Projdu-li se po ostravském centru a budu se dívat očima turisty neznalého místních poměrů a jazyka, nevyjdu z úžasu. Unikátní areál vysokých pecí ve Vítkovicích vypadá jako zkrachovalá fabrika určená k demolici, dekontaminovaná Karolina zeje prázdnotou, Masarykovo náměstí je na řadě míst rozkopané, muzeum v rekonstrukci... Kam tedy jít? Můžu zavítat do Hornického muzea nebo navštívit Důl Michal. Pokud ho ovšem najdu. O jeho existenci totiž neví ani mnohý domorodec natož pak zahraniční turista. Po jazykové vybavenosti jinak nadšených průvodců a správců raději nepátrám. Pokud vím, zřejmě nejjasnější strategii zaujali majitelé klubů na Stodolní ulici. Turisty si dovezou přímo z utkání autobusy a nalejou do nich chlastu, kolik jen půjde. A za patřičně upravené ceny. Další podobná příležitost se přece hned tak neobjeví. Jsem opravdu velice zvědav, jaký obrázek si návštěvníci o Ostravě udělají. Zatím se mi nejpravděpodobněji jeví dosti strohá charakteristika: rozkopané město, kde skoro nikdo nerozumí anglicky či německy, kulturní vyžití spočívá v chlastacím maratonu soustředěného do jediné ulice. A pozor na kapsáře... Kéž bych se mýlil!