Úhel pohledu

Tak už to máme tady. Zatímco pánové tvorstva leští dálkové ovladače televizorů, nám ženám teď začíná několika týdenní televizní dovolená. Vypukl světový fotbalový šampionát.

Znám muže, kterým ani ovládnutí prostoru před obrazovkou svými testosterony nestačí. Už jen přítomnost ženy v tomto posvátném území může způsobit nenahraditelnou škodu. Nevěříte? Tak například můj drahý otec při důležitém fotbalovém zápase vyštve mou ubohou matku na hřbitov, aby myla hroby. Můj kolega (promiň Michale, ale ty jsi neříkal, že to nesmím říkat) se zase zamkne v obýváku, aby při tom skvostném představení nebyl nikým a ničím rozrušován.

Čím to je? Jedna z tezí, ke které jsme s přítelkyněmi dospěly nad šálkem kávy, je tato: Ti naši blázínci si snad myslí, že nastupují do války. Čeští reprezentanti jsou jejich jako by prodlouženou rukou v boji proti všem životním strastem, které je potkaly, a oni prostě musí s chlapci ten boj vyhrát. Že u toho fotbalisté, řvou, plivou, ryčí, je zřejmě součást taktiky, které naše mozkové hemisféry nikdy nepochopí.

Co ale pochopí - je, jak si za ty týdny půstu vybrat svou daň. Vzpomeňte si, jak ten váš vypadá druhý den ráno po nějakém nenahlášeném flámu. Je připraven splnit jakákoliv vaše přání, klečí na kolenou, jen aby jste odpustila. Šampionát je několikatýdenní mužský flám a my po něm vyrukujeme se svou válečnou taktikou. Třeba s otázkou: "Miláčku, kam letos pojedeme na dovolenou?"