Umíme se bavit

Říká se, že vyspělost národa se pozná podle toho, jak se jeho příslušníci dovedou bavit. Soudě dle každotýdenních televizních estrád mohlo by se zdát, že na tom s úrovní zábavy nejsme nejlépe. Stokrát opakované vtipy v upravených kulisách a strefování se do všeho a všech kromě sebe samotných, toho se i málo soudný divák časem přejí. Pak mu nezbývá, než hledat zábavu jinde. Pomalu otevírá oči a zjišťuje, že hlavně s blížícím se létem se toho děje čím dál více. Koncerty pod otevřeným nebem, organizované i nahodilé výšlapy a výlety do okolí, recesistické dovádění na vodě i na suchu, setkání členů nejrůznějších spolků nebo předvádění dovedností na soutěžích včelařů, kynologů či hasičů, to vše s sebou nese příslib dobré zábavy. Nejde jen o to, aby některý z návštěvníků vystoupil v předem nacvičené scénce. Slovní a situační humor se vynořuje postupně a tak nějak sám od sebe. Tady vznikají příběhy, které pak baviči upravují a vyprávějí jako anekdoty, tady můžete být u toho, když vtip vzniká. Koneckonců, nemusí se ani všichni plácat do stehen a svíjet se v návalech smíchu. Stačí být na místě, sdílet atmosféru s podobně naladěnými lidmi a užívat si jejich společnosti. Po několika návštěvách takových akcí mám pocit, že na tom s tou národní vyspělostí nejsme vůbec špatně. Jen doufám, že nás první podzimní spadlé listí nevyžene zpátky do tepla k televizi.