Ať už nám nepřidávají

Své o zvyšování tarifů rozhodně vědí učitelé. Za poslední roky dostali přidáno třikrát, ale někteří to v peněžence příliš nepoznali. Téměř stejnou částku, o kterou se jim zvýšil tarifní plat, odebrali ředitelé na osobním hodnocení. Mám doma kantorku, takže vím, o čem mluvím.

Do podobné situace se teď mohou dostat zdravotníci. Ředitelé většiny nemocnic uvažují o tom, že osmiprocentní zvýšení tarifů pokryjí snížením osobního ohodnocení. Uvádějí přitom, že na zvýšení nemají zdroje. Dotaci nedostali a s vyššími úhradami od pojišťoven také příliš počítat nemohou. Řediteli, zvyš plat a vezmi na to, kde chceš. Což o to, dá se údajně ušetřit na lécích a materiálu, mohou se propustit nějací lidé. Jenže tyto kroky už ředitelé provedli. Ono se také ve zdravotnictví už několikrát přidávalo. A tak patrně udělají ředitelé krok velmi nepopulární, a to, že sníží či odeberou osobní ohodnocení. Motivace zaměstnanců bude pryč. A někteří na tom budou dokonce hůř než dosud. Konkrétně třeba zdravotní sestry ve frýdeckomístecké nemocnici, a to ty, které měly osobní ohodnocení. Teď o ně přijdou a výplata bude horší. Čili naprosto absurdní situace.

Asi je v tom našem zdravotnictví něco špatně. Celou tu tarifní bídu asi nejlépe vystihuje názor, který jsem zaznamenal mezi odboráři v třinecké nemocnici: Ať už nám proboha nepřidávají. Ať máme alespoň to co dosud.