Uzavřený případ

Proč vlastně policisté tak dlouho případ vražedné výpravy Pavla Slívy šetřili? Vždyť po pachateli pátrat nemuseli. Všichni věděli, že střílel bývalý ředitel Technických služeb a sám pak spáchal sebevraždu. Takové otázky se mi honily hlavou v momentě, když jsem se dozvěděla, že případ po čtyřech měsících kriminalisté uzavřeli.

Z omylu mě vyvedl žalobce. Srozumitelně mi vysvětlil, že museli poskládat celou mozaiku kriminalistických detailů - trasy střel, a h hlavně pohyb vraha. A z toho vyplynuly překvapující závěry. Nebyl to náhlý zkrat mysli, byla to předem připravovaná dvojnásobná vražda. Ještě předtím než začal střílet, poslal dopisy na rozloučenou, a když dojel do Havířova, poté co už měl na svém kontě vraždu advokátky, choval se více než racionálně. Nezmatkoval. Naopak. Zaparkoval auto a klíčky poslal poštou své ženě. Věděl, že už z Havířova neodjede.

I pro takové detaily se tedy vyplatilo, aby elitní policisté kauzu, která otřásla celou zemí, pečlivě prošetřili. Co naopak vůbec neřešili, byly spory mezi městem a vrahem. Hned po činu se totiž v médiích objevily nepřesné údaje, že hospodářská kriminálka bude rozplétat i jednotlivé spory o akcie Technických služeb. Nejeden věčný stěžovatel si přilil oleje do ohně a řekl, další chudák, který musel vzít právo do svých rukou.

Policisty ale převody cenných papírů a jejich cena nezajímala a je to dobře. Proč? I kdyby přišli na to, že radnice se nezachovala k Pavlu Slívovi nejlépe, co to řeší? Nic. I sebevětší spor nemůže dát někomu právo zavraždit. Vražda je nejzávažnější zločin. A pocit zmaru v nějakém banálním obchodním sporu nikoho neopravňuje, aby jinému člověku vzal život.