V Havířově si připomněli jednu z největších důlních tragédií

Bažant Jiří, Bernard Ivo, Bezdíček Václav - a dalších 105 jmen vytesali kameníci na pamětní desku přímo v dnes už bývalém Dole Dukla. Vzpomínky jsou dodnes velmi bolestné.

Paní Františka se svým manželem plánovala mnoho věcí. Ze dne na den ale bylo po všem. „Pořád ještě o tom nemůžu mluvit,“ říká jen se slzami v očích.

Ve smutečním průvodu byla také paní Ludmila. Tehdy jí bylo sotva dvanáct let. Celá rodina přišla o tatínka.

„Byli jsme na dovolené v Čechách a dozvěděli jsme se to v podstatě z rozhlasu. Hodně těžce jsme dostávali informace, jestli to byl otec nebo ne. Byl,“ vzpomíná paní Ludmila.

A její bratr dodnes kroutí hlavou nad tím, jak se v té době tragédie vyšetřovala. „V té době se honily rekordy, kdo je lepší – jestli čeští horníci nebo sovětští horníci. A to je, si myslím, ta hlavní příčina,“ dodává.

A co se tehdy před 50 lety vlastně stalo? Zřejmě se náhodně spustil pohon pásového dopravníku a třením válců vypukl požár. Pak nastala série pochybení a podcenění situace, až došel v šachtě kyslík.

Jaroslav Gongol tehdy nastoupil do dolu hned po škole. Měl obrovské štěstí. Jeho skupina se včas dostala ven.

„Když jsem ucítil merkaptan, tak jsem celou osádku vyvedl na povrch. Ti, kteří tam zůstali, těch 108, už nebyli mezi živými,“ uzavírá Gongol.

Důl Dukla je dnes už prázdný, jen památník se jmény ve stínu stromů zůstává jako dřív.

Čtěte také: V Havířově si připomenou jedno z největších důlních neštěstí