V zajetí formulářů

V mém případě šlo - nebo vlastně stále ještě jde - o rodičovský příspěvek. Má drahá, ve snaze mi ušetřit čas, už před porodem podnikla cestu na příslušný úřad, poptala se a vyzvedla formuláře, které vyplnila. Na mne pak bylo je jen zavézt zpět. Jaké však bylo překvapení, když mi paní u přepážky řekla, že má drahá musí na místě podepsat jakýsi protokol. Přemýšlel jsem, proč to neřekli mé drahé, ale nahlas jsem neřekl nic. Až doma. To bylo před třemi týdny.

Toto úterý jsme tedy absolvovali cestu znovu, společně s miminkem poprvé v tramvaji. Ještěže už pominula ta vedra... Nicméně úředník dal mé milé do ruky další formulář, se kterým bylo nutné jet na sociálku, poněkud vzdálené od našeho úřadu práce u vítkovického nádraží. To mi ten papír nemohla dát ta úřednice už při mé návštěvě?! ptám se sám sebe. Nahlas si pak pokračování tohoto příběhu plánujeme na příští čtvrtek.

Už i to mi ale stačí na poznámku. Na zamyšlení nad fungováním onoho úřadu. Ti lidé tam by evidentně potřebovali proškolit. Jak jinak si vysvětlit, že co jiný úředník, to jiné - nebo spíše nové - lejstro?! Jistě, dal by se z toho vyčíst i záměr. Každá další návštěva znamená vykázání další činnosti. Kdyby se to zvládlo rychleji, nejspíš by se ukázalo, že třetina lidí je tam nadbytečná. Nicméně jejich následná zkušenost z druhé strany přepážky by pro ně byla určitě víc než poučná...

Já každopádně pochopil, proč jsou tam někteří lidé agresivní. Jsem docela mírný člověk, ale jestli příští čtvrtek nepůjde v dané věci o poslední cestu na tento úřad á la Kafkův Zámek, asi budu agresivní taky. Úředníci, těšte se - nebo spíš třeste se!