Valentýn a vysavač

Tak mám za sebou valentýnský víkend. K importovanému cizáckému svátku se srdnatě stavím odtažitě. Přeci nebudu krásu prvomájového líbání pod rozkvetlou třešní nahrazovat kýčovitými plyšáky. Mé hrdinství mi ovšem vydrží pouze do té doby, než se potkám s nějakou kamarádkou, která začíná hovor přímo sadistickou otázkou: Tak co jsi dostala na Valentýna? A začne mi ukazovat své dárky.

Hrdost je jedna věc, ale parfémů nebo šperků není nikdy dost. Jenže po muži se nesmí chtít, aby tento hlavolam, kdy nahlas tvrdím, že nic nechci a potichu doufám ve voňavý parfém, vyřešil. Mužům nelze naznačovat. Musí se přesně určit, co chcete. To jsem si pomyslela, když jsem letos na Valentýna nic nedostala. A ještě navíc na mne vyšla víkendová služba, kdy jsem musela zvládnout zprávy o sněhové nadílce, falešném únosu v Dominikánské republice i tragédii ve Václavovicích. Když jsem po tom všem dorazila domů a v zrcadle se lekla sama sebe, jak unaveně vypadám, objevila jsem na kuchyňské lince krabičku. Ne, parfém to nebyl, ale něco, co mě dojalo. Sáčky do vysavače.

Už asi měsíc řeším záhadu, kdy vždy koupím nějaké sáčky, ale do našeho luxu nepasují. Už jsem si i opsala nějaké číslo, ale asi špatně. Můj muž prostě záhadu vyřešil a v regále v obchodě pod krkolomnou značkou H42S objevil ty pravé sáčky, které do vysavače pasují. No, tomu říkám Valentýn! A až dopíšu tuto poznámku, vypínám počítač a utíkám domů zamilovaně luxovat.