Vánoční setkávání

Vánoce jsou svátky klidu a pohody. Alespoň by to tak mělo být. Pro početnější rodiny se spoustou babiček, strýců, neteří a tchánů, kteří celkem pochopitelně nebydlí pod jednou střechou a zároveň spolu udržují standardní rodinné vztahy, se ale o fyzickém klidu moc mluvit nedá. V průběhu svátečních dnů se samozřejmě všichni chtějí vidět osobně. Sladit to organizačně bývá opravdový logistický problém.

Pro jednotlivé rodinné jednotky jsou v podstatě tři možnosti jak to řešit. První variantou je, že dotyčná část rodiny nevytáhne paty z domu a postupně u sebe doma přijme všechny ostatní. Je to sice na jedné straně pohodlné, ale na druhou stranu zase náročné. Takoví hostitelé vlastně permanentně běhají mezi kuchyní a obývákem. Jednou je to cukroví, podruhé kávička, potřetí lahvinka vína. A takový cyklus opakují s každou další návštěvou. Druhou možností je rezignovat na roli hostitele a iniciativně přejít do role zvaného. Odpadají sice starosti s přípravou pohoštění, ale absolvovat pět či více takových přesunů z jedné návštěvy na druhou, to dá člověku taky fyzicky zabrat. Zvlášť když jsou mezi jednotlivými rodinnými jednotkami větší vzdálenosti. No a třetí varianta je kombinací obou předchozích způsobů. Tři návštěvy přijmete doma a na dvě další se sami vydáte. To taky není úplně jednoduché. Musíte chystat pro hosty i běhat po návštěvách zároveň.

Přiznám se, že jsem v posledních letech vyzkoušel všechny tři výše uvedené varianty. A opravdu nejsem schopen říct, která z nich je ta nejvhodnější. Ať jsme s manželkou a synem zvolili jakoukoliv, vždycky jsme byli 26.prosince večer pořádně utahaní. Ale zároveň šťastní. Vidět své milé a blízké a podělit se s nimi o své radosti, to přece k vánocům neodmyslitelně patří.