Velký bratr
Ve Frýdku-Místku budou mít nové monitorovací centrum. Kamery po celém městě sledují, co se děje na ulicích, a vzkazují lapkům, lumpům a nenechavcům, že jim to jen tak neprojde.
Říká se mu Velký bratr a je všude kolem nás. Je to ta neviditelná síla, která sleduje každý váš krok a hlídá, jestli neděláte něco jiného, než byste dělat měli. Tento termín se celosvětově vžil po jisté televizní reality show. Ta dala jméno počítačovému programu, díky němuž má zaměstnavatel absolutní přehled o tom, čím se v práci zabýváte, soutěži, která upozorňuje na porušování soukromí, nebo různým aktivitám, které vedou ke kontrole elektronické pošty a telefonátů.
Jako s Velkým bratrem v zádech si můžete připadat v mnoha městech, kde zavedli kamerový systém. Důmyslně ukrytých kamer si na svých toulkách po náměstích, parkovištích a obchodních centrech ani nevšimnete. Zato ony vidí vás. A na konci drátu je monitor, ze kterého se nevědomky usmíváte na sloužícího strážníka. Je to v pořádku. Nemám nic proti pohledům očí, které odhalí vykrádání aut, noční řádění podnapilých vandalů či kapesní krádeže na pěší zóně. Nepřijde mi to divné ani v bance, kde skleněná čočka reaguje na každý váš pohyb. Nevadí asi nikomu, tedy až na zloděje a vandaly samotné.
O vše vidících očích jsem začala přemýšlet, když jsem o novém kamerovém středisku mluvila s ředitelem strážníků ve Frýdku-Místku. Prevence. To je slovo, které nejlépe vystihuje důvody vedoucí k monitorování dění na veřejných prostranstvích. I to chápu a oceňuji, ale když se mě šéf strážníků zeptal na pocity, když vcházím do ztemnělého podchodu a vím, že se na mě dívá kamera, zaváhala jsem. Ano, je fajn, že je v tom tmavém tunelu někdo se mnou a hlídá mé kroky, na druhou stranu se mě ale zmocnil pocit, že už se bez dohledu nemůžu v klidu ani poškrábat na patě nebo si upravit punčocháče, jež se právě rozhodly, že sjedou o pár centimetrů níž. Pak jsem si vybavila situaci, kdy jsem nedávno pozorovala člověka, který si myslel, že ho nikdo nevidí. Šklebil se, pitvořil, hledal na své tváři pupínky a nerovnosti a nakonec až po loket zanořil svůj prst do nosu. Nebyl to hezký pohled, ale pobavil mě. Lidé u monitorů mají takových zážitků denně stovky. Pokud jim aspoň třetina z nich vykouzlí úsměv, má Velký bratr i laskavou tvář.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka