Velký kus cesty

4. květen 2005
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Nad tím, že ekonomické studie vždy nemusí srozumitelně hodnotit úroveň vyspělosti země, a že někdy stačí i banální příběh z malého obchůdku ve Vídni, aby člověk zjistil, jak jeho vlast v cizině vnímají, se zamýšlí ve své poznámce Andrea Čánová.

0:00
/
0:00

Pocit nepatřičnosti, stud za jazykovou nevybavenost a celkový dojem outsidera - s těmito dojmy pravidelně vjíždím do zemí na západ od našich hranic. Před nedávnem jsem takto navštívila Vídeň.

Jako každá žena jsem si přes mírné protesty mého mužského doprovodu nemohla nechat ujít to, co naše polovičky nikdy nepochopí - jen se tak trochu cournout po městě a obchůdcích - neb výlohy kapitalistické ciziny budou už pro mě, která pocházím z generace husákových dětí, navždy symbolem těch nejkrásnějších obrazů. A tu v jednom z nich vidím skvost nebývalý: kabátek, a to tygří. Přitáhnuta jako magnetem k němu mířím. Bohužel jsem ovšem neunikla profesionální prodavačce. Už tuším problém. Snažím se lámanou němčino-angličtinou cosi sdělovat, ale marně. Jaké je mé překvapení, když slečna začne komunikovat sice lámanou, ale přesto srozumitelnou češtinou. Můj údiv předčil nadšení z kabátku. Vídeňská prodavačka se učí česky! Sama pak řekla, že to jinak nejde, a že češi jsou dobří zákazníci.

Pamatujete si ještě, jak se na nás dívali počátkem devadesátých let? Ano, jako na zloděje, kteří nemají v úmyslu nic jiného, než z butiku něco ukrást. Teď po patnácti letech jsme se z potencionálních zlodějů z východu stali žádanými zákazníky, pro které je nutno se i naučit česky. Statistický úřad, Světová banka a ekonomické špičky hodnotí úroveň České republiky pomocí čísel, grafů a HDP. Troufám si říci, že tomu nikdo moc nerozumí. Tento vídeňský příběh je snad srozumitelným a jasným důkazem toho, jaký kus cesty jsme za patnáct let ušli.

autor: ada
Spustit audio