Veřejný proces

Soudní přelíčení sleduje zblízka jen málokdo. Většinou se uvnitř jednací síně pohodlně posadí celá naše partička kriminovinářů. To, co znáte z filmů, tedy napěchované lavice občanů, kteří baží po informacích z justice, se v českém prostředí prostě neděje. Teď se ale v jednací síni ostravského krajského soudu stal málem zázrak. Šlo o velice citlivý a silný příběh - rozsudek nad vrahem taxikáře. Přelíčení chtěli sledovat příbuzní oběti, jeho kamarádi i kolegové. A bylo jich skutečně mnoho, včetně nás novinářů. Jenže - na takový nápor veřejnosti evidentně ostravský krajský soud není připravený a to považuji za chybu. Už od počátku tohoto procesu přelíčení sledovala veřejnost. Jenže na rozsudek vybrala soudkyně snad tu nejmenší jednací síň. A tak se stalo, že se dovnitř prostě všichni nedostali. Ve výsledku tedy veřejný proces veřejnost sledovat nemohla. A to buď proto, že zájem lidí soudkyně neodhadla a zvolila malou jednací síň - a to je její chyba - anebo taková síň nebyla k dispozici - a to je chyba šéfů soudu. Protože zájem veřejnosti o jejich práci by měli brát opravdu vážně. Jsou to totiž právě soudci, kteří do praxe uvádějí české zákony a ty přijímají poslanci volení občany. Takže veřejnost má nezpochybnitelné právo být uvnitř a ne potupně čekat na chodbě. Soudci skutečně musí udělat vše proto, aby zblízka slyšeli rozsudek v tak vážném případu opravdu všichni.