Větrní obři

Letošní dovolenou jsem s přáteli trávila v Jeseníkách a Rychlebských horách. Bydleli jsme ve městě Jeseník a odtud jsme podnikali vláčkem výlety do okolních kopců. Kdykoli jsme se dostali do míst, odkud byl výhled do Ramzovského sedla, otáčel se můj pohled stále znovu a znovu k vesnici Ostružná a snažil se zachytit alespoň jednoho ze šesti bílých obrů, kteří u ní stojí.

Mám na mysli šest větrných elektráren. Čtyřicet metrů vysokých bílých větrníků se třemi rameny, které tam byly postaveny v 90. letech. Jedná se o vůbec první farmu větrných elektráren v České republice.

Nevím proč, ale pohled na ty bílé obry mne něčím fascinuje. Jsou to sice průmyslové objekty postavené do horské krajiny 740 metrů nad mořem, ale nějak mi v této krajině nevadí. Snad proto, že nečoudí, netroubí, nevysílají dunivé rytmy, nepadá z nich kontaminovaný prach, nejsou polepené reklamami. Stojí tiše, celé bílé, točí se a točí a proměňují energii větru na elektřinu.

Připadají mi jako tajemné živé bytosti. A tak se vůbec nedivím, že Don Quijote považoval jejich předchůdce - větrné mlýny za obry, a že se s nimi pustil do boje.

Však i s větrnými elektrárnami se lidé pouštějí do boje. Ovšem z jiných důvodů. Často jsou přesvědčeni, že obrovské větrníky krajinu hyzdí, obávají se také hluku z jejich vrtulí.

Na hejtmanství Moravskoslezského kraje předložili investoři více než stovku žádostí týkajících se budování nových větrných elektráren. S některými z těchto projektů se však už vypořádali sami obyvatelé plánovaných lokalit. Stavbu větrníků už odmítli zastupitelé města Odry i obce Václavovice na Bruntálsku.

Zcela opačným příkladem je obec Čaková, také na Bruntálsku. Tam o tři elektrárny usilují už roky. Obec je chce postavit sama za pomoci peněz z Evropské unie. Tamní lidé prý proti úmyslu obce nijak neprotestují a obec si vyřizuje všechna potřebná povolení ke stavbě. Pokud půjde vše dobře, měl by vítr první ze tří vrtulí roztočit na konci roku 2008.

Že by přece jen někdo, kdo má stejně jako já sympatie k tichým bílým obrům?