Vítkovice na špici

Vraťme se totiž o necelé tři týdny zpátky. Ještě před startem sezóny vedení klubu netajilo svůj problém, kterým je nenaplněný rozpočet. V něm má dokonce chybět 30 procent financí. Vzhledem k několikaměsíčním a zatím neúspěšným jednáním se společností Evraz o prodloužení generálního partnerství a chybějící sumě v klubové pokladně se tedy může zdát, že jde o malý zázrak v aktuálním podání vítkovického týmu. Troufám si tvrdit, že tomu není tak. Spíš jde naopak o velmi chytrou taktiku vedení klubu. Ono moc dobře totiž vědělo, že už loni Vítkovice se svým kádrem extraligu svého času vedly a jen kvůli extrémní sérii zranění zkraje letošního kalendářního roku a s ní související šňůrou špatných výsledků nebylo loňské umístění v základní části lepší. A když k tomu připočteme, že si Vítkovice postup přes Slavii ve čtvrtfinále vyloženě zazdily samy, je jasné, že kádr kvalitu má. S tím souvisí i nejspíš taktika Aloise Hadamczika s Františkem Černíkem. Před sezónou v době vrcholící ekonomické krize měli jen dvě možnosti - buď pustit některé hráče pryč, čímž by utrpěla kvalita mužstva, anebo se pokusit nalákat sponzory případnými úspěšnými výsledky. Šance na ně byla vzhledem k tomu, že ani ostatní účastníci extraligy vinou hospodářské recese nijak zvlášť neposilovali. Vedení klubu zvolilo riskantnější cestu, která, zdá se, zatím vychází. Vítkovice šlapou. Ze šesti zápasů jako jediní ani jednou neprohrály. Ale čas kvapí. Do Vánoc totiž musí být nový generální partner stůj co stůj podepsán. Pokud se tak nestane, dostal by se ostravský klub do finančních nesnází a to by neznamenalo nic jiného, než že někteří hráči by už skutečně museli odejít. No a je nad slunce jasné, že by šli ti, kteří mají nadprůměrný plat a hlavně je o ně zájem. Jak to dopadne, nikdo z nás neovlivní. A proto doporučuji, užívat si toho vědomí, že zase jednou je ostravský hokej skutečně na špici.