Vítkovické rošády

Miroslav Fryčer, Mojmír Trličík (i když jmenován jen jako dočasný kouč) a Ernest Bokroš. Je jedno, kdo by z nich byl úspěšný a jakou metodou, ale nejdůležitější je úspěch. Po loňské tristní sezóně, kdy se nedostaly Vítkovice ani do play off, si další selhání prostě nemohou dovolit.

Miroslav Fryčer dostal důvěru v úvodu a na české poměry dost dlouhou. Jedenatřicet kol nepřineslo totální propadák, ale výsledky rozhodně byly za očekáváním. Navíc i předváděná hra byla nevyrovnaná. Jednou dobrá, jindy zoufalá. Vzhledem k ambicím a špatné výsledkové šňůře byl někdejší první český účastník all star game v NHL odvolán.

K mužstvu nastoupil od mládeže povolaný Mojmír Trličík. Tomu se poštěstilo Vítkovice vést v pouhých čtyřech zápasech. Jen v jediném nebodoval, ale na druhou stranu dodejme, taky jediný vyhrál. I když musíme přiznat, že mužstvo už tenkrát sužovala velká marodka.

Prezident a hlavní ruka ostravského klubu František Černík byl také pod tlakem. Minimálně očekáváním veřejnosti, možná také majitelů a dalších. A proto se rozhodl pro Ernesta Bokroše. Výhod na straně slovenského stratéga je hned několik. Zaprvé dlouhodobé výsledky, zadruhé jasno v systému hry a jako důkaz připomeňme i titul se Zlínem. Zlín navíc nikdy nepatřil k těm, co měli v kádru největší a nejdražší hvězdy.

Kouč Bokroš svou nekompromisnost a víru v sebe sama ukázal hned na začátku. Tým kompletně nechal ubytovat pro první dva dny a dva zápasy v hotelu. Ať už zapůsobil charismatický trenér tak silně na hráče nebo ne, nahrávají mu dočasné výsledky. Ze čtyř utkání tým třikrát vyhrál a připsal si do tabulky devět bodů. Velmi slušná bilance. Zvlášť na to, když Vítkovicím chybí zhruba sedm hráčů kvůli zraněním.

Po sezóně bude jasno. Zatím to však vypadá, že třetí trenér prospívá hráčům s rytířem Vítkem na prsou nejvíc. František Černík může být tedy zatím klidný a fanoušci mohou mít opět víru ve vlastní tým. A o tom to, alespoň minimálně je. Možnost mít víru a cítit šanci na úspěch.