Vlezlí verbíři

Uklízeček si vážím stejně jako lékařů či učitelů. Jak by to bez nich asi kolem vypadalo? Navíc ne každému bylo umožněno studovat, jiný na to prostě nemá. To ale ještě neznamená, že by takový člověk byl něčím horší. A každý se snaží, jak umí.

Je ale jedna taková profese, která mi doslova leze krkem. Jsou to zpravidla dobře a hezky oblečení mladí lidé, kteří na ulicích zastavují náhodné chodce a ptají se, u jakého operátora mají mobil, případně nabízejí nějaké jiné produkty. Potkávám je téměř denně. A téměř denně se mě tito lidé dokolečka ptají na totéž a já jim dokolečka odpovídám, že nic nechci, že jsem spokojený s tím, co mám.

Kdyby to končilo u tohoto, nějak bych to ještě přežil. A možná i s úsměvem. Někteří jedinci jdou do toho ale s takovou vervou, že bych na ně s chutí vzal biolit, jak jsou dotěrní. Chápu, že prošli školením, které jim velí se člověku vnutit pokud možno za každou cenu, ale abych před nimi musel prchat nebo je odhánět - to už je snad trochu příliš. Zachovat jistou úroveň by rozhodně nebylo na škodu.

Přemýšlím, zda ony velké firmy, které si takovéto dotěrné pěšáky najímají, to mají zapotřebí. Jejich reklamy na nás útočí z televize, z rádia, z tiskovin, billboardů a kdoví odkud ještě. Jako by toho nebylo dost. Pro jistotu ještě vyšlou do ulic verbíře, kteří pak nějaké nerozhodné nešťastníky polapí.

Každý se nějak živí, ale všechny takzvaně podřadné profese mají podle mě mnohem vyšší úroveň, než tento konkrétní podivuhodný prodej, se kterým se navíc v ulicích setkávám už dost dlouho. Myslím, že všichni naivní lidé už museli být polapeni. Doufám tedy, že brzy zase budu městem procházet bez obtěžování.