Vlna solidarity

Ono známé, v nouzi poznáš přítele, platí v tomto případě dvojnásob. Nejde jen o pomoc státu, Moravskoslezského kraje nebo armády, to se jaksi automaticky předpokládá. Moc důležitá je pomoc těch, kteří pomáhat automaticky nemusejí, ale chtějí, protože to tak cítí. Pomoc v pravou chvíli poznali třeba manželé, kteří jeli do porodnice a voda jim zablokovala cestu. Bylo to v době, kdy povodeň začínala. Záchranka ani hasiči se k nim nemohli dostat a rodit v autě? Celkem hrozná představa. Nicméně pomohli naprosto neznámí lidé, nakonec i hasiči, tak vše dobře dopadlo. Na světě je malý Šimon. On i maminka jsou v pořádku. Moc bych přál, aby to dobře dopadlo i pro všechny, kterým povodeň ublížila. Snadné to nebude a určitě ani reálné. Jaký může být dobrý konec pro toho, komu někdo při povodni zemřel, nebo pro toho, který přišel o všechno. Takových lidí je dost. Mohou ale poznat, že nejsou sami a proto podle mého mého potřebují pomoc doslova ze všech stran. Tudíž je skvělé, že pomáhají firmy, společnosti, obce a města, že přijedou dobrovolníci a uklízejí. Že vznikají konta, na která můžeme všichni přispívat. Myslím si, že když budou lidé z postižených oblastí vědět, že s nimi ostatní cítí a že jim nejsou lhostejní, zvládnou vše lépe. Stejně bude většina starostí na nich, ale pocit a vědomí člověčenství a sounásležitosti jim může pomoci. Krásné oblasti na Novojičínsku či na Valašsku zničila povodňová vlna, která přišla nečekaně z kopců a polí, vlatně odnikud. A trvala jenom krátce. Bylo by skvělé, kdyby vlna solidarity a pomoci tuto povodňovou zkázu přebila. A kdyby trvala tak dlouho, jak bude potřeba.