Vodní dýchánek

Moravské Slovácko je velmi specifickou oblastí. Ve srovnání s jinými částmi republiky jsou tam lidé mnohem vstřícnější a veselejší. Nevynechají jedinou příležitost k vyjádření svého niterného vztahu k vínu. A dokážou ho projevit velmi nekonvenčně.

Trávil jsem nedávno v této svérázné oblasti pár dní. A zrovna v době ukrutných veder. Pálící slunce přímo vybízelo k pobytu u vody. Zvolil jsem vyhlášenou místní štěrkovnu. Vodička čistá, všude kolem plno zeleně, prostě pohoda. Užívám si to. Čistím mozek a je mi blaze.

V tu chvíli si všimnu lehce zvýšené zvukové hladiny na vodě. Když se tím směrem zadívám, nevěřím svým očím. Asi dvacet metrů od břehu vytvořili dva muži a dvě ženy skupinku. Na tom by samozřejmě nebylo nic divného. Tito dobromyslní lidé ale měli všichni vlastní matrace, ze kterých utvořili čtverec. Na matracích neleželi, ale seděli. Zadíval jsem se pozorněji. Každý z nich měl v ruce skleničku s magickou červenou tekutinou. Když ji někdo dopil, jeden z pánů pohotově dolil z připravené litrové láhve. Skupinka byla v družném rozmaru a evidentně se dobře bavila. Hovor prokládala zpěvem moravských lidových písní. Chvílemi hlasitě komunikovala i se spřízněnými lidmi na břehu. Občas někdo ze čtveřice neudržel rovnováhu a spadl z podušky do vody. Žádný problém. Dotyčný se vyškrábal zpátky a jelo se vesele dál. Tak to trvalo dobrou hodinu.

Řeknu vám, pozorovat tyhle dva páry, to byl opravdu zážitek z kategorie nesmrtelných. No zkuste si takový vinný piknik na vodě za tropického dne představit. Možná přitom dospějete ke stejnému závěru jako já. Vínem odkojení jihomoraváci prostě umějí žít. A propós, chvála létu!