Volební rozjímání

Komunální a doplňovací senátní volby - to jsou pro většinu voličů dva úplně odlišné světy. Přesto se konají společně. Jejich souběh je ale docela pochopitelný. Za prvé jsou dvoje volby v jednom termínu pro státní kasu podstatně levnější než kdyby se konaly každé zvlášť. A za druhé je to šetrnější i k samotným voličům. Bylo by nesmyslné je k urnám vyhánět dvakrát, už jen s ohledem na jejich nevalnou účast v několika posledních volbách. Zabít dvě mouchy jednou ranou se proto jeví jako nanejvýš rozumné.

Na zásadní rozdílnosti obou typů voleb se tím ale nic nemění. Zkusím to dokumentovat na jednoduché otázce. Znáte svého starostu? Odpověď ANO předpokládám u drtivé většiny z vás. A víte taky, kdo je váš senátor? Tady už by to bylo podstatně horší. Podle průzkumů veřejného mínění zná svého senátora jen každý šestý člověk. Odlišnost našeho vnímání obou typů voleb je přitom úplně přirozená. Radnice jsou nám velmi blízké, obrazně i doslova. Právě starostové, radní či zastupitelé řeší věci, které se nás bezprostředně týkají. Opraví se konečně místní škola? Zateplí se panelák na konci města? Přibude do naší obce nový autobusový spoj? Stačí zajít na radnici a měli bychom se to všechno dozvědět.

Jaksi ale pořád netušíme, s čím bychom se měli obracet na svého senátora. A to už máme horní komoru Parlamentu deset let. Pořád si ale myslím, že když už se Senátem naše Ústava počítá, tak bychom s ním měli počítat i my voliči. Přece jen si dokážu představit řadu situací, kdy může být velmi užitečný. Je třeba si uvědomit, že Senát má plnit funkci ústavní pojistky. A že ji zatím neplní, není jeho vina. Dosud totiž nenastala situace, kdy by takovou pojistkou měl být. Naštěstí. Pokud by náhodou nastala, znamenalo by to, že se u nás děje něco nezvyklého. Běžnou pojistku taky využíváme jen v mimořádných případech. Takže už jen dodám, že podle mého názoru stojí za to volit svého senátora.