Volební sliby

Lídři s velkou pompou zdolávají vrcholy, rozdávají na náměstích všelijaké dobroty a slibují. Možné i nemožné. Toho nemožného ale podle mne mnohem více. Stačí se ohlédnout a zalistovat brožurkami staršího data. Jak jinak si vysvětlit slibování téhož už několik volebních období? Podle těch bezcenných papírků bychom totiž už měli být zajištěni a zabezpečeni i s nejméně příštími dvěma generacemi. Ale nejsme. A když se náhodou zeptáte proč, zpravidla se vám dostane odpovědi, že za to můžou ti nebo oni. Je to zvláštní, protože všichni dohromady v podstatě slibují totéž.

I proto mne předvolební sliby a prohlášení nechávají chladným. Práci zúčastněných a o můj hlas usilujících politiků sleduji průběžně. Jejich stupňující se tlak v podobě vysmátých bilboardů, úsměvných prohlášení a darovaných laciných serepetiček s logem mne spíše urážejí, protože za tím vidím pouze snahu si mne koupit, respektive koupit si můj hlas. Ale ten není na prodej.

Nicméně přeci jen jedno plus v celé té předvolební šaškárně spatřuji. Peníze, které se strany, uskupení a další kandidáti rozhodli za své kampaně utratit. Ty totiž znamenají kšeft, pracovní příležitosti - i když třeba jen krátkodobé. Na druhou stranu - věděl bych o lepší investici. A myslím to upřímně.