Vrátí se někdy?
Hokejový šampionát v Ostravě skončil. Úspěšné týmy odjely do Prahy, neúspěšné se vracejí domů. Z ulic zmizeli také zahraniční fanoušci. Jaké dojmy a pocity si z Ostravy asi odvážejí?
Fanoušci si určitě hokeje v Ostravě užili. Především Slováci, kteří se tady cítili jako doma. Ovšem ne zase tolik, protože po zápasech odjížděli zpátky na Slovensko. Turistická lákadla tak vyhledávali především Finové, Dánové či Švédové. Těžko v tuto chvíli říci, zda se k nám někdy v budoucnu zase vrátí či náš kraj k návštěvě doporučí někomu ze svých přátel. Ne všichni si totiž odvážejí jen příjemné vzpomínky. Ať už jde o jisté Finy, kterým někdo hned první den vykradl karavan, nebo o Dány, kteří nesehnali ubytování a museli dojíždět až z Polska. Přitom spousta ubytovacích kapacit byla v Ostravě k dispozici. Na první pohled ovšem vypadalo, že vše funguje jak má. Nic vážnějšího se nestalo, organizátoři si tedy mohou oddechnout a začít v klidu počítat tržby. Budou je mít i někdy v budoucnu takové jako během těch několika dnů, kdy Ostrava hostila tento hokejový svátek? To se teprve ukáže. Mnozí z nás totiž ani netuší, co si o Ostravě v zahraničí myslí. Ale určitě se budou mnohé cestovatelské příručky a bedekry opravovat. Tak jako to před nedávnem učinili v Holandsku. Tam totiž ještě předloni o Ostravě psali jako o špinavém městě, kde dětem prodlužují prázdniny, aby si daleko od domova mohly vyčistit plíce. Doufám, že po hokejovém šampionátu si toto už nikdo myslet nebude. Snad kromě Pražáků, jednodušší domluva je totiž s Finy.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.