Vrbenské sklo

Když přibližně před rokem sklářská pec vyhasla a ruční výroba skla ve Vrbnu pod Pradědem skončila, byl to pro město pořádný šok. Konec výroby provázel vztek a beznaděj. Lidé si uzavření skláren nedovedli představit. Ruční výroba skla má ve městě 150sátiletou tradici, prostě k Vrbnu patří. A najednou bylo bez práce 120 lidí. Navíc v oboru, který je specifický a výjimečný. Skláři práci jinde jen tak nenajdou.Když jsem si o tom s lidmi ve Vrbnu povídal, byli pesimističtí. Nevěřili, až na pár výjimek, že se podaří obnovit výrobu.Zrušit tradici se dá lehce, ale znovu ji vzkřísit, to je nesmírně těžké, slyšel jsem většinou. Je to samozřejmě pravda. Nicméně, našel se nový majitel a naděje na obnovu sklářské výroby se zvýšila. Teď už naděje dostala konkrétní tvar, sklárna opět dýchá. Zatím nesměle, v částečném provozu je 32 zaměstnanců, jde o provoz dekorování skla. Pro znovuzahájení ruční výroby a zapálení sklářské pece je prý moc důležitý únorový veletrh ve Frankfurtu. Tam by mohli manažeři získat zakázky ,bez kterých se výroba nerozjede. Snad se veletržní naděje naplní a zakázky se podaří získat. Moc bych to sklářům a městu přál. Kvůli zaměstnanosti i kvůli tradici. V únoru bych jel rád do Vrbna natáčet. Až si budu povídat s lidmi, třeba uslyším v odpovědích optimismus: "Výroba ve sklárnách, jasně že pojede. To dá rozum. Sklárny přece do Vrbna pod Pradědem jednoznačně patří."