Vršek od minerálky

Parta svalnatých Němců vstoupila na pódium stylově. Probili se tam přes obří papírovou oponu kladivy a svářečkami. V podstatě stejně náročně jsme se za nimi do ČEZ Arény museli probojovat i my, jejich fanoušci. Začátek prakticky stihl málokdo. Fronty před halou byly obrovské a tempo při odbavování pomalejší. Chápu, dvanáct tisíc lidí je prostě houf a my, skalní fanoušci, jsme byli stejně obrněni trpělivostí. Já jsem ale svedla poměrně nečekaný boj ještě uvnitř. Před koncertem mě totiž rozbolel zub a tak jsem se vybavila léky proti bolesti. Minerálku jsem s sebou mít nemohla. Prý kvůli bezpečnosti. Když jsem se po úmorném čekání konečně dostala dovnitř, rychle jsem utíkala ke stánku. Sláva, žádná fronta. Ostatně pivo tam neprodávali, jen limo. Jaké ale bylo mé překvapení, když mi slečna prodavačka odmítla k malé PET lahvi plné tekutiny dát vršek. Proč, ptám se jí překvapeně. No, to nevím. Prý kvůli bezpečnosti a přeje si to ČEZ Aréna, řekla mi svou mantru. A tak jsem kvůli bezpečnosti strávila celý koncert velmi nebezpečně. S lahví plnou vody bez vršku. Opatření zřejmě mělo zabránit tomu, aby se z uzavřené lahve nestala v rukou opilého a neukázněného fanouška zbraň. Jenže někdo, kdo chce udělat takovou výtržnost, přece hodí láhev i bez vršku a vůbec o tom nepřemýšlí. My ostatní jsme tak prožili sice perfektní koncert ale s menším stresem, že polijeme lidi kolem.