Vybrané publikum

1. květen 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Pracovní povinnosti mě na konci toho týdne zavedly jen malý kousek za naše, už vlastně v jistém slova smyslu bývalé hranice do slovenského Martina. Součástí oslav letošních květnových dnů tam byl i literární galavečer, na kterém se sešla v evropském kontextu naprosto raritní, protože bez přerušení čtyřicet let fungující, literární slupina Osamělých běžců. Řeč ovšem dnes nebude o literatuře, ale o publiku.

Poslechnout si jejich veřejné čtení přišla společnost poměrně homogenní, naprostou většinou dámy a pánové ve středním a starším věku, jak jsem pochopil, tak trochu martinská kulturní smetánka, která samozřejmě není prostá jisté míry snobismu. Jen malou část publika tvořili mladí, kteří ovšem zavítali spíš k poslechu doprovodného jazzového tria mimochodem s famózní mladičkou zpěvačkou hlasově někde z rodu Evy Olmerové či Mimi Simon. Nechyběly ani primátor města, ředitelé lecčeho a náměstkyně leckoho. I když se to zatím z řečeného nezdá, považuji celou věc za výsostně pozitivní. Kultura ve všech civilizovaných zemích je také z nezanedbatelné části podporována koupěschopností právě tohoto sociálního okruhu. Nebylo manželského páru, který by si z večera neodnášel alespoň jednu z vytavených knih s obrazově i myšlenkově náročnými verši. A byl jsem rád, že i básnické autority podpořily můj vlastní dávný že poezie je záležitost exkluzivní, elitní, jen pro vybrané publikum, které je schopno a hlavně ochotno podstoupit náročnou a riskantní cestu za významem oněch zvláštně vybraných a seřazených slov. Cením si velké účasti martinského kulturního patriciátu také proto, že je dnes snazší se přimykat k jiným typům tak zvaných celebrit, vždyť populární hudbě dnes rozumí každý a opravdu jen hodně zatvrzelé příslušnice něžného pohlaví si pletou fotbal s hokejem. Při kontaktech s poezií žádná sláva a mediální zvěčnění skutečně nehrozí. Navštěvuji docela často literární setkání v Čechách a musím říct, že o podobné účasti kulturních snobů se nám zatím může jen zdát. Je to ke škodě věci. Příkladem zdaleka nejdou ani naši politici, nedávná návštěva premiéra na udílení divadelních cen byla ctností z nouze, protože ředitel Sazky jej nepozval na otevření své Arény. Přesto zůstávám optimistický, protože je u našeho evropsky unijního bytování nejaktuálnější začátek a kromě toho tisící dvoustý devatenáctý den třetího milénia.

autor: Miroslav Zelinský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser