Vybrané publikum

Poslechnout si jejich veřejné čtení přišla společnost poměrně homogenní, naprostou většinou dámy a pánové ve středním a starším věku, jak jsem pochopil, tak trochu martinská kulturní smetánka, která samozřejmě není prostá jisté míry snobismu. Jen malou část publika tvořili mladí, kteří ovšem zavítali spíš k poslechu doprovodného jazzového tria mimochodem s famózní mladičkou zpěvačkou hlasově někde z rodu Evy Olmerové či Mimi Simon. Nechyběly ani primátor města, ředitelé lecčeho a náměstkyně leckoho. I když se to zatím z řečeného nezdá, považuji celou věc za výsostně pozitivní. Kultura ve všech civilizovaných zemích je také z nezanedbatelné části podporována koupěschopností právě tohoto sociálního okruhu. Nebylo manželského páru, který by si z večera neodnášel alespoň jednu z vytavených knih s obrazově i myšlenkově náročnými verši. A byl jsem rád, že i básnické autority podpořily můj vlastní dávný že poezie je záležitost exkluzivní, elitní, jen pro vybrané publikum, které je schopno a hlavně ochotno podstoupit náročnou a riskantní cestu za významem oněch zvláštně vybraných a seřazených slov. Cením si velké účasti martinského kulturního patriciátu také proto, že je dnes snazší se přimykat k jiným typům tak zvaných celebrit, vždyť populární hudbě dnes rozumí každý a opravdu jen hodně zatvrzelé příslušnice něžného pohlaví si pletou fotbal s hokejem. Při kontaktech s poezií žádná sláva a mediální zvěčnění skutečně nehrozí. Navštěvuji docela často literární setkání v Čechách a musím říct, že o podobné účasti kulturních snobů se nám zatím může jen zdát. Je to ke škodě věci. Příkladem zdaleka nejdou ani naši politici, nedávná návštěva premiéra na udílení divadelních cen byla ctností z nouze, protože ředitel Sazky jej nepozval na otevření své Arény. Přesto zůstávám optimistický, protože je u našeho evropsky unijního bytování nejaktuálnější začátek a kromě toho tisící dvoustý devatenáctý den třetího milénia.