Vyhřívaná nezbytnost

Vytrvalý mráz a sněžení může mít i pozitivní důsledky. Náš fotbalový svaz pochopil, že podobně tvrdé zimy se klidně můžou opakovat i v dalších letech. Proto ligovým klubům nařídil, aby do tří let měly vyhřívaná hřiště. Na nich bude záruka kvalitnějších terénů. Neměla by se tak opakovat situace ze současného jara, kdy bez výsledku ještě zůstává plných sedm utkání. Liga je kvůli tomu nepřehledná a mnozí dokonce hovoří o neregulérnosti. Nejsou daleko od pravdy. Když jeden tým odehraje o dva zápasy méně než druhý, působí to chaoticky a svádí to ke spekulacím.

Vyhřívaný trávník má u nás zatím sedm z šestnácti ligových mužstev. Na takových hřištích se ještě neodložilo jediné utkání. A kvalita předvedené hry na nich byla výrazně vyšší než na plochách, které sudí uznal za hratelné jen s odřenýma ušima. Logika fotbalového svazu proto byla jednoznačná. Vyhřívaný trávník rovná se záruka odehrání zápasu. A tři roky na jeho vybudování se snad nedají považovat za šibeniční termín.

Problém je pochopitelně v penězích. Investice na vybudování dalších devíti vyhřívaných hřišť se odhaduje na 20 miliónů korun. Budou náklady v plné výši platit dotyčné kluby podle hesla starej se jak umíš? Nebo jim fotbalový svaz ze své pokladny přispěje částkou podstatnější než jen symbolickou? Nabízejí se třeba peníze, které svaz utrží za vystoupení naší reprezentace na blížícím se mistrovství světa v Německu. Vedle očekávané investice do mládežnického fotbalu by jejich využití právě tímto způsobem bylo nadmíru užitečné. Prospělo by prakticky všem. Hráči by na kvalitnějších terénech tolik neriskovali zranění. Diváci by se mohli radovat z pohlednější hry. A v neposlední řadě činovníci ze svazu by si už nemuseli lámat hlavu s pracným hledáním termínů pro odložené zápasy. Fotbal je krásná hra a takovou investici si rozhodně zaslouží. Dělba nákladů na pořízení vyhřívaných hřišť hodně napoví, jak to s ním myslí ti, co ho řídí.