Výška není všechno

Ve Slatině se na svahu lyžovalo už před dávnými lety. Ovšem bez jakéhokoli technického vybavení, tak říkajíc na divoko. Slatinský lyžařský klub tuto myšlenku před časem oprášil. Nechal si vypracovat projekt odpovídající současným standardním požadavkům na technické vybavení a pak se pustil do shánění peněz. A byl docela úspěšný. Získat na podobnou akci přímo ze státního rozpočtu patnáctimilionovou dotaci, což v tomto případě znamená tři čtvrtiny celkových nákladů, to se hned tak někomu nepodaří. Šlo o takzvané porcování medvěda, což je v Poslanecké sněmovně sice obvyklá, ale dost kontroverzní záležitost. Otazníky pochopitelně vzbudila i Slatina a její lyžařský areál.

Má vůbec smysl lít státní peníze do takového projektu? Není to v případě nízko položené lokality mrhání peněz? Na první pohled to opravdu vypadá podivně. Jako všude jinde i tady platí přímá úměra, podle které menší nadmořská výška znamená méně sněhu. V dnešní době pokročilých technologií už ale není třeba spoléhat jenom na sníh přírodní. Sněžná děla dokážou navodit zimní iluzi skoro stejně dobře, stačí se právě těchto dnech podívat na beskydské sjezdovky. I výroba umělého sněhu ale podléhá určitým zákonitostem. Je možné ho produkovat jen když je teplota aspoň tři dny za sebou pod nulou. A takové případy jsou v níže položených místech přece jen méně časté než vysoko v horách.

Existuje tedy vůbec argument na podporu takového projektu? Naštěstí ano. Jsou jimi konkrétní příklady jiných podobně nízko položených lyžařských areálů v regionu, která fungují se solidními výsledky. Tošovice u Oder, Skalka u Ostravy nebo Vaňkův kopec na Opavsku se mezi lyžaři těší značné oblibě. A považte, že všechna jmenovaná místa leží výše než jihomoravské Němčičky. Tam vybudovali vlek mezi vinicemi v nadmořské výšce pouhých 200 metrů. A lidi tam jezdí z širokého okolí. Takže nesuďme dopředu. Nezáleží totiž jen na výšce, ale taky na kvalitě obsluhy. Pokud bude ve Slatině na úrovni, pak se tam podle mě ničeho bát nemusejí.