Vysvědčení nepřeceňovat, prosím!

Jestli nebudeš mít na vysvědčení samé jedničky nebo alespoň vyznamenání, tak tě přerazím! Opovaž se mít na vysvědčení nějakou trojku! Šílené věty, které by z úst rodičů nikdy neměly padnout. Přesto je mnohé děti bohužel stále slýchají. A slabším povahám takové výhrůžky rozhodně na klidu nepřidají. Naopak. Dokážou je neuvěřitelně vystresovat. V lepším případě mají školáci po nežádoucím vysvědčení strach jít domů, protože se důvodně obávají pořádného výprasku. V horším případě pomýšlejí na sebevraždu. A bohužel nejen pomýšlejí. Prakticky každý rok se na přelomu června a července v našich sdělovacích prostředcích objeví takové smutné zprávy. Vždycky mi pořádně hnou žlučí. Co jsou to, pro Bůh, za rodiče, že své vlastní dítě takhle zaženou do úzkých? Jsou vůbec normální? Silně o tom pochybuji.

Jistě, na některé děti je třeba uplatňovat přísnější pravidla. Platí to hlavně pro ty, u kterých je opravdu výrazný rozdíl mezi jejich možnostmi a skutečnými výsledky. Evidentně mají na jedničky, ale přitom nosí trojky. Tady nezaškodí trochu přitvrdit, pochopitelně v rámci korektnosti vůči dítěti. Pokud se ale školák celý rok relativně snaží a přesto to nestačí na lepší známky než dvojky nebo trojky, pak asi dotyčný opravdu navíc nemá a je zbytečné mít na něj přehnané nároky. Jeho rodiče by si měli sáhnout do svědomí a vzpomenout si, jaké vysvědčení měli ve stejném věku oni. A většinou zjistí, že po svém dítěti žádají něco, co oni sami před lety nedokázali. Ale bohužel si neuvědomují, že takovým nesmlouvavým postojem své dítě psychicky terorizují. A takový nátlak bez pochyby zanechá šrámy na citlivé dětské duši.

Stojí vysvědčení opravdu za to? S lehkou nadsázkou se dá říct, že je to jen kus papíru, který o budoucnosti dotyčného nic moc nenapovídá. Znám případy trojkařů, kteří jsou dnes úspěšnými manažery. A naopak vím o jedničkářích, kteří se dnes potloukají na hranici životního minima. Jako rodič samozřejmě ctím vysvědčení jako nutné, ale přitom docela subjektivní hodnocení celoroční práce dítěte. Ale rozhodně takový glejt nepřeceňuji. A už vůbec nestojím o to, aby narušoval duševní rovnováhu mého potomka.