Vzhůru k volbám!

Jména prvních českých europoslanců budeme znát už za pouhé tři dny. Bude jich 24, což při celkovém počtu více než sedmi stovek členů Evropského parlamentu není zrovna hodně. Ale bohužel to spravedlivě odpovídá našemu počtu obyvatel. Pokud u nás nedojde k nevídané populační explozi, což jak známo rozhodně nehrozí, pak se toto číslo příliš měnit nebude.

Jsou ale volební čísla, která ovlivnit můžeme. Patří k nim především volební účast. Myslím si, že bude docela rozdíl, jestli nás k volebním urnám přijde 60% nebo třeba jen třetina. Vyšleme tím do sjednocující se Evropy jasný signál, co si o ní vlastně myslíme. V loňském referendu jsme uspěli. Nehovořím o výsledku, ale o účasti. Bylo by hezké ji zopakovat nebo se jí alespoň přiblížit. Podle mého názoru by se dnešních a zítřejších voleb mohli s klidným svědomím zúčastnit i ti, kteří v referendu hlasovali proti našemu vstupu do Unie. Vždyť mezi kandidujícími stranami je dost těch, které se netají svým odmítavým postojem ke sjednocené Evropě.

Po zkušenostech z minulého režimu, který z nás udělal vystrašené hlasovací loutky, bychom si měli svobodného volebního práva vážit. A taky bychom si měli uvědomit, že i stát nám vychází velkoryse vstříc. Jsme totiž jedinou zemí Unie, ve které se volby konají po dva dny. Všude jinde na to musí voličům stačit jediný den. Máme tedy dost času si rozmyslet a naplánovat, kdy do volební místnosti přijdeme. A že není koho volit? Jedna z volebních pouček říká, že nemáme volit toho, kdo se nám líbí. Je to přesně opačně. Máme volit toho, kdo nám vadí nejméně. Pak to přece nemůže být takový problém...