Vzpomínka na pana WWW

Když jsem onoho dne do naší internetové verze Kalendária vkládal informaci o narozeninách tohoto britského fyzika, byl jsem překvapen, že je vynálezci něčeho, co je tady snad odnepaměti, teprve 50 let. Vzápětí jsem si ale uvědomil, že to "odnepaměti" trvá teprve deset let. Je tedy vlastně docela logické, že vynálezce dnes nejpoužívanější komunikační technologie nemůže být kmet nad hrobem nebo dokonce už několik desetiletí v něm...

Uvědomil jsem si ale ještě jednu věc. S jakou samozřejmostí internet přijímám. Aniž bych o něm cokoliv věděl. Tento virtuální svět ale vstoupil do našeho života natolik, že při jeho případnem kolapsu by se zřejmě zhroutil celý takzvaně civilizovaný svět. Vždyť skrz tuto síť je možné telefonovat, poslouchat rádio, sledovat televizi, komunikovat s úřady, nakupovat či prodávat, hrát hry s někým, kdo je třeba na opačném konci světa a tak dále a tak dále.

Je to tak trochu jiný svět, ale mnoha lidem otevřel nové možnosti. Dal jim práci. Stejně jako mi ji dalo rádio. To tady taky není zase až tak dlouho. Právě v té souvislosti si říkám, co bych tak asi dělal - třeba před sto lety? Stavěl železnici? Tím jsem totiž původně vyučen. Dráhy tady ale taky nejsou příliš dlouho. Kdoví. Ale internetu fandím. Má své mouchy, ale vždyť je v plenkách. Ovšem jednou - a nebude to tak dlouho trvat - s námi určitě pořádně zatřepe. Doufám, že v dobrém. Díky pane Bernersi-Lee za web. Teď určitě díky...